4 dokumentární filmy, které změní váš způsob uvažování
Festivaly s dokumentárními filmy se to na jaře jenom hemží, za všechny můžeme uvést třeba celorepublikový Jeden svět nebo prestižní evropský CPH:DOX v Kodani. Takové festivaly vždy otevřou mnoho témat k zamyšlení a mají tak potenciál změnit náš názor na danou problematiku. Pojďme si představit čtveřici dokumentárních filmů, díky nimž skutečně začnete uvažovat jinak.
Hotellet (2016)
Dokument švédského režiséra Kristiana Petriho se na hotely nedívá jako na chrámy luxusu pro smetánku, ale jako na filozofické zápisníky různých příběhů lidí, kteří v nich přespávají. Zajímá ho, co tyto provizorní „domovy mimo domov“ pro lidi znamenají. Zaměřuje se však i na estetickou stránku, a tak se divák v dokumentu podívá do nejstaršího hotelu na světě v Japonsku nebo do Chateau Marmont, o němž stálý zákazník herec Stellan Skårsgard říká, že stále vyzařuje to staré Los Angeles.
I Am Not You Negro (2016)
„Příběh černocha v Americe, je vlastně příběh Ameriky. Není to hezký příběh,“ říká herec Samuel L. Jackson. To předčítá z nedokončené knihy výmluvného spisovatele a myslitele Jamese Baldwina. Ten viděl v na vlastní kůži prožitém rasovém utlačování důkaz strachu a náboženské prázdnoty bílých obyvatel. Dokument režiséra Raoula Pecka, jenž používá silné útržky tohoto textu, si vysloužil dokonce nominaci na letošního Oscara a na festivalu v Torontu získal cenu diváků pro nejlepší dokumentární film.
LoveTrue (2016)
Izraelská režisérka Alma Har’el se už v roce 2011 dočkala mimořádného úspěchu za její první film Bombay Beach. Nyní se po pěti letech vrací s o nic slabším snímkem LoveTrue, který opět ukazuje její silné zázemí v hudebních klipech. Přináší nejen skvělý soundtrack od Flying Lotus, ale především opravdové příběhy ze života například havajského surfaře, jež musí čelit odhalení jeho bývalé ženy, že jeho syn není ve skutečnosti jeho, nebo striptérky na Aljašce, která doufá v přijetí do rodiny jejího invalidního přítele. LoveTrue byl dokonce oceněn jako nejlepší dokument na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Gray House (2017)
Mít za rodiče geniálního autora se musí zdát jako prokletí, stejně tak to však pro jakéhokoliv filmového tvůrce musí být určitým požehnáním pro jeho vlastní tvorbu. Tak nějak se zřejmě musí cítit Austin Lynch, který je synem legendárního surrealistického tvůrce Davida Lynche. Austinův debut Gray House měl premiéru na festivalu dokumentárních filmů v Kodani a dokázal, že Austin sdílí se svým otcem nadšení pro zpracovávání zvláštních a mysteriózních témat v krajině moderní Ameriky. Od dělníků na ropných polích snášejících dlouhá odloučení od rodin, po ženské vězeňkyně, pracovníci dělnické třídy tiše sdělují, že ta prchavá země příležitostí může také dost dobře být paralelním vesmírem.
