Některé bylinky se dají sbírat celé, doslova od hlavy po paty a klidně celý rok. Rozhoduje druh i to, na jakou část jejich rostlinného těla si člověk dělá zálusk.
Text: MONIKA OTMAROVÁ
Léčivou moc mají kořeny rostlin i jejich nadzemní části – stvoly, listy a květy. Jako posilovna zdraví fungují také plody, semena, či dokonce kůra dřevin. S košíkem do „přírodní lékárny“ je dobré se vypravit nejen podle toho, co zrovna roste. Náplň sběrné nádoby ovlivňuje i část dne, v níž se na takový „nákup“ dotyčný vypraví. Mnohokrát se vším zamává rovněž fáze měsíčního cyklu. Tvrdí se, že s blížícím se úplňkem proudí síla v rostlinách směrem nahoru – od kořenů do stonků, kmenů, listů a květů. Ubývající měsíc zase stahuje energii zpět do země, do kořenů. A málokdo neslyšel o magické svatojánské noci, jejímž pomyslným symbolem je třezalka tečkovaná. V době letního slunovratu, kdy je nejdelší den a nejkratší noc, je slunce opravdu mocné. Síla z jeho paprsků proudí do všech rostlin a účinným látkám v nich se pak připisuje doslova čarovná moc. Jedno pravidlo však platí univerzálně – na sběr bylinek se má vyrazit za suchého, ideálně slunečného dne. Sbírat rostliny po dešti se nevyplatí, namísto činění dobra jsou odsouzené spíše ke zplesnivění.
Podzemní části léčivých bylin se sbírají dvakrát do roka, a to v době jejich vegetačního klidu. Buď hned zkraje jara, kdy léčivá síla z podzemí ještě nezačala proudit do nově se rodících stonků, listů a květů. Anebo na podzim, kdy energie nabírá zpětný chod a vrací se zpátky do kořenů v zemi, aby se v ní uložila k zimnímu spánku. Pokud jde o denní dobu, v níž je nejlepší vydat se ke kořenům, je záhodno si přivstat a jít brzy po ránu. Druhá šance nastává v podvečer, nejlépe za ubývajícího měsíce či novoluní. A čí kořeny stojí za to hledat? Za všechny lze jmenovat pampelišku, lopuch nebo čekanku.
Zajímavost:
Nezralé plody ořešáku trhali naši předkové hlavně o Svatojánské noci. Naložili je do alkoholu, přidali koření a výsledkem byl likér zvaný svatojánská ořechovka.
Viditelné části rostliny se u většiny bylinek sbírají celoročně, ideálně v počátku jejich květu a pak hned po odkvětu. Na sběr je nejvhodnější se vydat kolem poledne, kdy je rostlina suchá, ale ještě neovadlá. Nať by se měla stříhat či řezat. Trháním se totiž často, byť nechtěně, vyjme ze země celá rostlina i s kořeny. Podobné jako s natí je to s listy. Sbírají se v průběhu celého vegetačního období rostliny, výjimky však také existují. Kupříkladu na listech pampelišky je přece jen nejlepší si pochutnat brzy na jaře. V pozdějším období listy sice o léčivé účinky nepřicházejí, ale do salátu už se kvůli hořké chuti nehodí. Letní měsíce jsou zase jako stvořené pro sběr listů jitrocele, z nichž se vyrábí sirup nepřekonatelný v pomoci proti kašli. Rostlina by se dala sbírat i na podzim, ale v té době se léčivý potenciál z jitrocele už přece jen pomalu vytrácí...
Květy se z hlediska ročního a vegetačního cyklu sbírají na počátku rozkvětu – plně rozvité a za slunečného a suchého počasí. Krátce před odkvětem se kvalita i množství účinných látek snižuje, ovšem výjimky z pravidla existují také v tomto případě – opět třeba smetanka lékařská, dále zlatobýl. U obou se květy sbírají těsně před tím, než rozkvetou, protože dozrávají během sušení. Nelze tu opomenout levanduli lékařskou. I její květy se mají sbírat nejlépe těsně před rozkvětem. Usušené pak zklidňují, mírní migrénu, používají se i jako prostředek proti nadýmání a revmatismu. Nejsilnější účinky ze sebe levandule údajně vydá, když měsíc na obloze přibývá, či dokonce za úplňku. U vybraných druhů bylin se zase sbírá nať ryze kvetoucí, to se týká například řepíku lékařského nebo třezalky tečkované.
Rovněž kůra z mnoha stromů a dalších dřevin má léčivé účinky. Sběr je ovšem nutné provádět s maximální ohleduplností vůči dřevnatým dárcům! Vhodnými donátory totiž bývají mladé stromky nebo mladé větvičky ještě před rašením. Jejich masivní loupání může způsobit značné poškození, dokonce úhyn. Vhodný čas k opatrnému sběru kůry nastává s přicházejícím podzimem, kdy listí ze stromů začíná opadávat. Dobře známá je dubová kůra, která má stahující účinky a používá se při žaludečních a střevních katarech i při silných průjmech. Skvělá je rovněž k vnějšímu použití; mnozí na ni nedají dopustit jako na přísadu léčivých koupelí proti nepříjemným hemoroidům či při rozličných kožních onemocněních.
Aby byl návodný pomocník ke sběru rostlin úplný, zbývá zmínit ještě plody a semena. Sbírají se většinou v době zralosti, nikoli ale u všech druhů! Takové nezralé plody ořešáku jsou žádanější než zralé. Vaří se z nich likéry a odvary posilující imunitu, zabírající proti únavě a depresi, pročišťující tělo. Mezi semeny zase kraluje kupodivu len užitkový známý jako lněné semínko, jenž dopřeje úlevu hlavně při potížích se zácpou. Aby však semena vydržela (jedno z jaké jsou rostliny), musí se správně uchovávat. Nejprve se tak týden suší klidně na rozložených novinách na zemi. Až poté patří do papírových sáčků, kde mohou dýchat a už je nezničí případná plíseň.
Tip redakce:
Zavěšení ve svazcích je jedním ze správných způsobů sušení bylinek. Ale ne na přímém slunci.
Pampeliška léčí celá
Letní hojnost zdravých plodů
Čaj na uklidnění
Co je potřeba: 3–4 lžičky sušené nati třezalky tečkované, 300 ml vody
Příprava:
1. Sušenou nať dejte do vhodné nádoby a přelijte vroucí vodou.
2. Nechte asi 5–7 minut louhovat, poté přeceďte. Lze dosladit medem.
Účinky: Přírodní antidepresivum, při bolestech hlavy, na kožní potíže.
Doporučené užívání: 1–2 šálky denně po dobu několika týdnů.
Jitrocelový sirup
Co je potřeba: asi 6 hrstí čerstvých listů jitrocele kopinatého, 500 g medu, 200 ml vody
Příprava:
1. Natrhané listy omyjte a dejte do kastrůlku s vodou. Zahřívejte asi 15 minut (nevařit!). 2. Směs přeceďte, do výluhu přidejte med. Vraťte na sporák a zahřívejte do zhoustnutí. Vzniklý sirup přelijte do sterilizované nádoby.
Účinky: Při zánětech dýchacích cest, průdušek,plic; pomáháodkašlávatasnižuje i horečku.
Doporučené užívání: 1 lžíce 5–6x denně
Venkov a styl
