Ze zvířecí říše: Roztomilý, ale nezbeda

TEXT: Alexandra Koutná 

Jako šikovný zlodějíček si drobný medvídek zaujatě přehazuje svou kořist v předních tlapkách. Následně ji dokonce strčí pod vodu, ne však proto, aby ji omyl, ale aby ji mohl ještě důkladněji prozkoumat. Mýval severní (Procyon lotor), lidově nazývaný medvídek mýval, má poměrně dobře vyvinuté všechny smysly. Jeho skvělý hmat však nic nepředčí. 

Jako lovná zvěř 

Pochází ze Severní a částečně Střední Ameriky a do Evropy, hlavně do Německa, se dostal nejprve jako kožešinové zvíře. V roce 1934 lesníci na popud vášnivého lovce a Hitlerova spolupracovníka Hermanna Göringa vypustili do volné přírody dva páry u vodní nádrže Edersee na Hesensku s tím, že obohatí repertoár zdejší lovné zvěře. Z dalších zvířat, která utekla z kožešinových farem zejména během 2. světové války, mají nyní v Německu milionovou populaci, která až donedávna kvůli neexistenci přirozených nepřátel, jakými jsou rys či vlk, rychle rostla. 

Všežravec gurmán 

Co se týče stravy, není tato šelma vybíravá. Jde o všežravce, který si rád pochutná na ovoci, kukuřici, oříšcích, ale i hmyzu, žábách nebo myších. Dokáže ulovit také rybu v mělkých vodách či ukrást vajíčka z hnízda na stromě nebo na zemi. V Německu je proto pohromou pro ptačí svět, a nejen pro něj. Kvůli své všežravosti se mývalí populace stěhuje také do velkoměst, kde ve vyhozených zbytcích lidské potravy nachází snadný zdroj obživy. 

Mývala lze rozměry přirovnat k mohutnější domácí kočce. Od čumáku až po kořen ocasu měří od 40 do 70 centimetrů. Velmi charakteristická je pro něj obličejová maska – tmavé zbarvení kolem očí a světlé chlupy kolem čumáku. Od jemu podobného psíka mývalovitého se liší černou skvrnou, která se táhne po celé délce jeho zvědavého a mlsného nosu. 

Schovejte své odpadkové koše 

Mýval, který je nejvíc aktivní po setmění, se ve volné přírodě zpočátku příliš neprojevoval. A tak se pomalu, ale jistě rozmnožoval a zvětšoval svůj areál rozšíření. Delší dobu se už nevyhýbá ani blízkosti lidských obydlí. Nemá však příliš dobrou reputaci. Tento na první pohled roztomilý medvídek dovede být totiž pořádný prevít. Jeho nájezdy na odpadkové koše, izolaci domovní střechy, ovoce v sadu či ryby v zahradním jezírku dovedou lidem hodně znepříjemnit život. Ti přesto často cíleně lákají mývaly na různé laskominy a domnělým zatoulaným sirotkům ochotně poskytnou střechu nad hlavou. O bezpečí malých neposedů však není třeba se obávat. Je zcela běžné, že kojící samice nechá větší mláďata i delší dobu bez dozoru a pak si je opět najde. Domácí zvířátko z něj však nevychováte. V zajetí touží po svobodě, z domu udělá kůlničku na dříví a s postupným dospíváním by se mohl stát i agresivní. 

V lese je jeho doma 

Jeho přirozeným prostředím zůstávají husté listnaté a smíšené lesy a blízkost vody. Pro úkryt vyhledává zejména dutiny stromů, kde přes den spí. Často se spokojí i s větší dírou v zemi nebo se skalní štěrbinou. Ve městech s oblibou k bydlení využívá komíny. Období námluv probíhá mezi lednem a červnem. Samec pak odchází za další mývalí kráskou a výchova zůstává na samičce. Ta vyhledá vhodné místo, kde přivede na svět jedno až pět mláďat, která jsou první tři týdny po narození hluchá a slepá. Rychle však rostou a nemohou se dočkat, až se pustí ,máminy sukně‘. V osmi týdnech se poprvé vydávají na průzkum okolí. V desátém týdnu je samice bere s sebou na výpravu za potravou, aby se osamostatnila. 

Mývalův dvojník 

Psík mývalovitý je další drobnou šelmou, která se rozšířila i na našem území. Patří do čeledi psovitých a jeho původní domovinou je Japonsko, Čína a východní Sibiř. V průběhu 20. století byl pro svou cennou kožešinu opakovaně vysazen v bývalém Sovětském svazu, konkrétně v Rusku, na Ukrajině a v Pobaltí, odkud se postupně rozšířil do Německa, Polska a také na naše území. Stejně jako mýval i toto zvířátko je všežravec a bývá aktivní zejména v noci. Na rozdíl od něj se lidským obydlím důsledně vyhýbá a vůbec neumí šplhat. Na všech čtyřech se pohybuje pružně a s rovnými zády. Mýval naopak působí na všech čtyřech velmi nemotorně a má ohnutý hřbet. Psík mývalovitý má také malinkou světlejší obličejovou masku, přes nos se mu však netáhne černý pruh. 

Zajímavosti:  

• Mláďata se ukrývají v dutinách stromů. Na první průzkumy nejbližšího okolí se vydávají přibližně dva měsíce po narození. Jejich maminka je sice ještě několik následujících týdnů krmí, její péče však postupně ustává. 
• Mokré tlapky jsou extrémně citlivé a mýval je pak dokáže skvěle využít při lovu v mělké vodě. Svou kořist si vždy důkladně osahá.  
• Odpolední siesta v korunách stromů je jeho oblíbená činnost. 
• Za svou špatnou pověst vděčí mýval severní hlavně svému apetytu a všetečnosti. Vzhled bandity mu dodává také jeho výrazná obličejová ‚maska‘. 
• V zimě mýval omezuje své aktivity na minimum, do zimního spánku však nikdy neupadá. Jakmile sníh trochu opadne, vydává se za potravou. Následně se opět uchýlí do svého příbytku v dutině stromu a zachumlá se do tepla.  
• Výborně šplhat se naučí mývali už jako mláďata. 
• Při pohybu na všech čtyřech mohou působit trochu nemotorně, zato ve vodě jsou ve svém živlu. Mývalí oblíbenou pochoutkou jsou ryby, mušle, říční krabi, ale také ptačí vajíčka. 
• Mývalí chrup je typický pro všežravce. Ostré řezáky a špičáky si poradí se živočišnou potravou, široké stoličky slouží zejména ke kousání rostlinné stravy.  
• Mýval má velmi dobře vyvinutý hmat. Přispívají k tomu jemné smyslové chloupky na drápech. Tmavá vnitřní strana jeho předních nohou je pokrytá pouze tenkou vrstvou citlivé kůže.  
• Otisk jeho přední nohy ve vlhké půdě až překvapivě nápadně připomíná lidskou ruku.