Čas někdy hraje v náš prospěch, jindy naopak, nikdy se však nedá nikým ošálit. Lidé své vnitřní hodiny poslouchat přestali, příroda ty své neopustila. A snad neopustí!
Text: MONIKA OTMAROVÁ
Nevadí, že slunce už zapadlo a venku je tma. Doma se rozsvítí velká lampa, ta malá u počítače, je vidět i před televizí... jak je libo, u umělého světla lze vysedávat až do rána. Poté následuje pár hodin spánku a šup z postele, rychle do práce, bez snídaně, do oběda se vydrží... Tyto návyky či lépe řečeno zlozvyky uspěchané doby mají jedno společné – naprostou ignoraci vnitřních biologických hodin. Což se může krutě vymstít. Naučit se znovu poznat, kdy je vhodný čas vstát, kdy jíst a kdy zhasnout, nemusí jít snadno. Naštěstí člověka inspiruje příroda. Tím, jak má vnitřní hodiny perfektně nastavené. A poslouchá je, na rozdíl od lidí.
Člověk se totožně jako ostatní živočichové i rostliny či bakterie řídí danými přírodními zákonitostmi. Jak upozorňuje filosof vědy Paco Calvo zkoumající převážně rostlinnou inteligenci, všichni sdílíme stejné molekulární hodiny, provádíme stejnou biosyntézu ve stejných typech molekul, používáme stejné hormony (serotonin, dopamin, adrenalin nebo melatonin). Ve všech lidech zkrátka odtikávají tytéž planetární rytmy. O takzvaných cirkadiánních rytmech se poslední dobou hodně mluví, ne vždy ale musí být zřejmé, oč jde – jsou to skutečné biologické procesy, které každá rostlina, zvíře i člověk v průběhu dne vykazují. Ony rytmy říkají, kdy je čas k probuzení, kdy na to, vydat se za potravou, kdy se odebrat k odpočinku... Vše má ideální dobu, což naši předci dobře věděli, ctili a řídili se tím. Budík pro vstávání nepotřebovali; za rozbřesku je probouzelo kokrhání kohoutů, vstávalo se za kuropění. Sledovat čas nebylo nutné ani k jiným činnostem, pomyslné hodiny měli tito lidé v sobě. Ostatně v přírodě má vnitřní budíček vše živé.
Kupříkladu ptáci. Jednotlivé druhy vstávají do nového dne postupně podle intenzity světla. Kdo se vyzná v jejich zpěvu, může tak dobře určit, kolik hodin právě je. Mezi ranní ptáčata patří například rehek zahradní nebo červenka obecná, kteří vstávají ještě za tmy. Při východu slunce se v květnu kolem páté ráno k jejich ptačímu koncertu přidává třeba pěnkava obecná, o čtvrthodiny později vrabec domácí. Biologické rytmy se starají i o to, které rostliny potěší barevnými květy jako první po zimě. Na startovní čáře jsou už během února připravené sněženky, které leckdy vykukují ještě ze sněhu. V březnu je stíhají bledule, v těsném závěsu za nimi jsou jaterníky, violky a hlaváčky. Z keřů jsou typickými představiteli brzkého kvetení zlatice, mandloně, lýkovce a dříny. Lísky rozkvétají někdy dokonce už v lednu... Rytmy řídí i otevírání a zavírání květů během dne.
Příroda ví nejen to, kdy se probouzet k životu, ale také, kdy je pravý čas ukládat se ke spánku. Stromy a keře kupříkladu rok co rok na podzim samy usoudí, že už listy – sloužící jim jako zásobárna energie – nebudou dál potřebovat. Vytáhnou z nich poslední nutnou energii, kterou uloží do vytrvalých částí, tedy do větví, kmene a kořenů. Na jaře tyto zásoby znovu využijí k tvorbě nových listů a květů; to je onen moment, kdy stromy raší. S přicházejícím podzimem ale nemizí jen listy ze stromů, prostor opouštějí i někteří ptáci mířící do teplých krajin. Jiřičky obecné letí za teplem už koncem srpna, některé z jejich druhů je ale následují až koncem září nebo začátkem října. Těsně před odletem sedají v nepřehlédnutelných hejnech na drátech elektrického napětí. Na cestě k africkým zimovištím urazí jiřičky (ale také třeba čápi bílí a černí) až neuvěřitelných pět tisíc kilometrů.
Je-li řeč o ukládání se k spánku, v přírodě ani na zahradě de facto nikdy nespí úplně vše. V noci nastupuje „druhá směna“, a to v rostlinném i zvířecím „provozu“. Hned jak se setmí, rozkvétá například pupalka dvouletá. Některé rostliny se s nástupem večera a noci k tomu ještě více rozvoní. Příkladem za všechny mohou být večernice vonná, silenka noční či nocenka zahradní. A neděje se to jen tak pro nic za nic! Květy se snaží silnější vůní přilákat noční hmyz a zajistit si tak opylení. Setmělou zahradou nebo loukami se prohání i noční motýl martináč hrušňový, zahlédnout lze také světlušky větší. Život zástupců hmyzí říše, kteří ožívají právě za tmy, ale bývá v ohrožení. Můžou se stát kořistí netopýrů, za potravou se v těch hodinách vydává i ježek či sova. Toto hodování a noční scenerii pak doprovází koncert žabáků, který má nalákat samičky žab k páření. Někdy se skřehotá do rána, a to už se zase postupně rozeznívá ptačí budíček... Příroda funguje jako perfektně promazaný chytrý hodinový strojek!
Venkov a styl
