Červen na zahradě: Skromný fešák jménem orlíček

TEXT: Alexandra Koutná 

Právě nyní nastává období, kdy začínají kvést jedny z nejoblíbenějších zahradních trvalek – orlíčky (Aquilegia). Jejich půvabné květy se elegantně pohupují ve větru na tenkých stoncích. Můžou být jednoduché i plné, tvarem připomínají zvonky nebo hvězdy. Vnější okvětní lístky mají obrácené dozadu a jejich ostruhy připomínají orlí pařáty. Možná právě z toho důvodu název rostliny vzešel z latinského slova aquila – orel.  

Květina plná nevšední krásy 

Orlíčky zdobily evropské zahrady již v pozdním středověku. Dokazují to malby z této doby. Mluví se o nich i v Shakespearově Hamletovi. Ještě starší jsou písemné zmínky o této bylině, které jí připisují léčivé účinky. Své místo měly orlíčky též v křesťanské symbolice – znázorňovaly Ducha svatého. Později však byly pěstované zejména pro svou skromnou, avšak nevšední krásu. Už v 16. století byly kromě divokých modrých a fialových odrůd popsané rovněž bílé a červené varianty. 

Díky usilovné práci pěstitelů pak bylo vyšlechtěno velké množství odrůd – těch botanických okolo stovky a přírodních na tisíce. Mnohé z nich v sobě nesou geny původního orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris), s nímž se můžete setkat i v lukách. Kromě potomků domácích divokých odrůd obohacují nabídku v zahradnictvích též severoamerické odrůdy. Ty do pestré barevné palety přinesly ještě zářivé odstíny žluté a oranžové. 

A kde se orlíčkům nejvíc daří?  

Většinou upřednostňují vlhkou, propustnou půdu a stanoviště v polostínu. Rostliny se vysévají na jaře. Pro výsadbu těch hrnkových je vhodný i podzim. Můžete je samozřejmě vysít v létě i ze semen přímo do záhonu. S hlemýždi si starost dělat nemusíte, protože listy ani květy orlíčku jim nechutnají. Jednou z mála nevýhod těchto rostlin je jejich krátkověkost. Naštěstí se ale orlíček velmi rychle rozmnožuje a o barevnou nádheru tak není nouze. Pokud však chcete ve své zahradě zachovat druhovou čistotu rostlin, měli byste uvadlé orlíčky hned zastřihnout. Různé druhy a kultivary se totiž mezi sebou rády a snadno kříží. Pokud ale máte rádi překvapení, můžete nechat přírodě volný průběh a těšit se ve své zahradě na nové potomstvo této jedinečné rostlinky. 

Rozmanitost tvarů a barev 

• Orlíček alpský (Aquilegia alpina) je malá, pouze třicet centimetrů vysoká rostlinka. Pochází z vysokohorských luk v západních Alpách ve výškách od 1200 metrů. Jeho květy jsou ale opravdu velké – o průměru až osm centimetrů. Mají světle modrou až fialovou barvu. 
• Orlíčky plnokvěté zdobily zahrady již v době středověku. Vznikly mutacemi orlíčku obecného. Série Barlow je velmi oblíbená. Zahrnuje dokonce i netradiční dvoubarevné varianty. Množí se samovýsevem.  
• Tyto něžné květy patří orlíčku obecnému ‚Grandmother's Garden‘. K dostání jsou ve starorůžové, vínové, fialové i bílé barvě. 
• Orlíček zlatý (Aquilegia chrysantha) ‚Florida‘ pochází ze Severní Ameriky. Vyznačuje se extrémně dlouhými ostruhami. Ve své domovině bývá opylován motýly s dlouhými sosáčky. 
• Modrofialové korunní lístky orlíčku sibiřského (Aquilegia Sibirica) zdobí bílý lem. Se svou výškou asi čtyřicet centimetrů se řadí k těm drobnějším druhům. Skvěle se hodí do skalek. 

Zajímavosti:  

Orlíček byl v minulosti spojován s bohyní smyslnosti Venuší. Dnes jej využívá průmysl zabývající se krásou jako součást šamponů a vlasových kondicionérů. 

1. Trpasličí odrůdy vypadají jako z pohádky. Nejvíce jim to sluší na skalkách nebo v květináčích. 
2. Starý dřevěný plot obrostlý zimolezem a s purpurovými květy orlíčku působí malebně. 
3. Romantické je posezení s výhledem na růžovo-modrou kombinaci květů. V průběhu let se vypěstovalo mnoho kultivarů a kříženců orlíčku.  
4. Sladký nektar láká hmyz. Orlíčky opylují zejména čmeláci. Svými dlouhými sosáčky dosáhnou až na spodní okraj kalichů, odkud plnými doušky nabírají sladký nektar. Ostatní hmyz, včely nevyjímaje, se spokojí s tím, že okusuje květy z jejich vnější strany.  
5. Pokud máte rádi různorodost, sáhněte v zahradnictví po směsi květinových semen. Na první květy se však můžete těšit až v následujícím roce.  
6. Po odkvětu se na rostlinách objeví podlouhlé měchýřky plné černých semen. Jestli nechcete, aby ve vašem záhonu došlo k samovýsevu, nezapomeňte stonky včas zastřihnout. 
7. Listy orlíčku po odkvětu docela rychle vadnou. Ve smíšeném záhonu plném barev se to však ztratí.