Úchvatný domov s uměleckou duší

Jakoby přivinutý ke skále, která je mu po staletí oporou i prokletím, stojí v nenápadné litomyšlské uličce neobyčejný dům. Když před necelými deseti lety naposledy změnil majitele, stala se s ním zvláštní věc. Spolu s mladou rodinou Míly a Honzy Gloserových se v něm usídlil umělecký duch.

Místo nového bytu starobylý dům

Učitelka výtvarné výchovy na střední pedagogické škole ovšem nechtěla o stěhování zpočátku ani slyšet. "Měli jsme v té době rezervaci a dokonce i zaplacenou zálohu na nový byt v jiné části města, když manžel přišel s tím, že je tenhle dům na prodej," vzpomíná. Zpočátku z něj opravdu nadšená nebyla a do koupě se nehrnula. Zlomilo se to v ní až po druhé návštěvě, při pohledu z okna v ložnici. Plusovými body přispěla také malá terasovitá zahrádka s venkovním sezením přiléhající k domu, jako stvořená k zahradnickým experimentům mladé paní i dobrodružným půzkumným výpravám její první dcery Bětky. K té později přibyla ještě o tři roky mladší Tonička a posléze ještě syn Vilém. A tak manželé rezervaci na nový byt zrušii, koupili dům a jak říká paní Míla, svého rozhodnutí nikdy nelitovali.

Příležitost pro šikovné ruce

Nespornu výhodou koupě byl i fakt, že nemovitost byla dlouhodobě obývaná a už předchozí majitelé tu udělali úpravy, které domu prospěly  a shodovaly se s představou Gloserových. Ti pak před nastěhováním jen vymalovali a vybudovali v patře toaletu, další změny přicházely až postupně a za pochodu. Jednu z těch větších doznala kupříkladu ložnice, jež díky skalnímu objetí trpěla vlhkem a tvořila se v ní plíseň. Získala proto nové jádro, které zmíněné neduhy vyřešilo. Z malé místnosti vedle garáže vznikla dílna, v níž začala Míla pořádat výtvarné kurzy pro děti, chodba v přízemí dostala novou dlažbu a přerod zažilo také původní schodiště. "My s manželem potřebujeme pořád něco kutit a tenhle dům nám k tomu pořád dává příležitost. Momentálně se chystáme předělávat podkroví.

Zachraňují, co se dá

Co se týká zařízení bytu, odráží jak manželovu sběratelskou vášeň a kreativitu, tak manželčin cit pro výtvarno. Snad každý kousek nábytku má svůj příběh, ať už se do domu přestěhoval z chalupy rodičů, z bazaru či truhlárny nebo z hromady odpadu určeného na spálení. Drobnější repase si Honza dělá sám, větší zadává malým firmám v okolí. Jeho posledním počinem je šlapací autíčko v retro stylu pro syna, které vytvořil poté, co v kovošrotu objevil jeho opuštěnou kostru. Lakované kartonové krabice na Vilémovy hračky jsou zase z Míliny dílny. Taky na jiných místech domu jsou patrné stopy její výtvarné činnosti, třeba akcenty v podobě jejího oblíbeného válečkového vzoru na stěně nebo jako podklad kuchyňské poličky, která během let několikrát změnila barvu i určení.

Chodba v patře bývala kdysi otevřená pavlač, takže sem i sněžilo. Dveřmi nad schdky se vstupuje na terasovitou zahradu.

Zdroj: Venkov a styl