Venkov může být klidně i na okraji Prahy: Nahlédněte s námi do přebudovaného stavení z 19. století

V roce 2008 odevzdala architektka Lenka Křemenová diplomovou práci a o čtyři roky později se do ní nastěhovala. V domě žije a pracuje společně s Davidem Maštálkou, jehož diplomka– Čajový dům – zase stojí v zahradě. Spolužáci z UMPRUM na sebe upozornili už během studií a po dokončení školy je jejich atelier A1 Architects vnímaný odbornou veřejností jako jeden z nejlepších v republice.

Text: Hana Sládková

Staré s novým v harmonii

Kolonie V Chaloupkách pod vrchem Aloisov v pražském Hloubětíně si dodnes zachovala vesnický charakter. Souběžně s ulicí i vrstevnicí kopce tu už dvě století stojí podlouhlé stavení – už nějaký čas také místo, kde oba architekti bydlí. Dům je perfektním odrazem jejich práce. „Koupili jsme ho zhruba před dvaceti lety na inzerát. Pak jsme se sem docela dlouhou dobu jezdili jen starat o zahradu a sem tam jsme tu strávili víkend," vypráví Lenka. Stavení i jeho okolí si už ale dávno zamilovali. „Všichni naši sousedi jsou moc příjemní a místo má rytmus malé vesnice s tou výhodou, že metro, tramvaj i autobus  jsou odsud pět minut cesty z kopce." Objekt chtěli od začátku rozšířit, aby získali víc místa nejen k životu, ale také k práci. Zároveň ale nechtěli narušit charakteristický ráz hloubětínského vrchu. „Lenka si vzala jako hlavní úkol zachovat podobu starého domu, který harmonicky doplnila o současnou dřevostavbu," vysvětluje Davd. Původní stavbu protnula ve středu druhým obdélníkem, takže půdorys domu teď tvoří kříž. Přestože dům zvenku nevypadá nijak rozlehle, uvnitř je nejen velkorysé bydlení,

Pro práci i pro bydlení

V nové části stavení je kromě atelieru moderní kuchyň s výběhem na terasu, od které ji dělí prosklené čelní stěny. Ty interiér příjemně zalévají denním světlem. „Dny, kdy můžeme snídat, obědvat nebo večeřet venku, máme ze všeho nejradši – i proto je kuchyň propojná s terasou a zastíněná starou třešní," říká Lenka. Ve zděné, původní části domu je pak obývací pokoj a jídelna. „Podle nálady se najíme někdy sami ve dvu přímo u kuchyňského ostrůvku, a když dorazí hosté, trávíme společné chvíle v jídelně," říká David. „Prostorná kuchyň také slouží jako bar, když se sejde větší společnost." Do podkroví, kde jsou dvě ložnice i koupelna, vedou točité betonové schody a je to opravdu soukromý prostor, kam nikdo jiný nemá přístup. Což úplně neplatí o přízemí. „Občas někomu poodhalíme víc než jen část domu určenou pro práci. Není nic neobvyklého, že se z našich klientů postupně stávají přátelé. To když se prezentace pozvolna změní ve společně strávené chvíle, třeba nad koláčem nebo se sklenkou vína," říkají architekti s úsměvem. Na otázku zda bude na křížovatce domova a ateliéru jednou fungovat i rodina, odpovídají se smíchem oba. „O tom nepochybujeme. Umět oddělit domov od práce je totiž jen o disciplíně a tu jako architekti oba máme.“