Romantika ve slaměné chalupě: Jak Alice a David proměnili ruinu v útulný domov

„To není vtip, opravdu máme chalupu ze dřeva, slámy a hlíny. Hrubou stavbu stavěli naši známí. Srdcaři, kteří se do ní pustili v době, kdy podobné materiály ještě nebyly v módě. Dnes už běžně pořídíte dům montovaný ze slaměných panelů na klíč, oni ale vkládali slaměné balíky do dřevěné kostry ručně,“ popisuje Alice. „Když se pak před čtyřmi lety rozhodli nedokončenou chalupu prodat, nadchli jsme se pro ni. Respektive spíš pro místo, kde stála. Na velkém pozemku je spousta zeleně, stromy, jezírko… Největší výzvou byl dům samotný, taková divoká stavba se spoustou technických překážek. Chvíli jsme zvažovali, že ho zbouráme, ale nakonec jsme se rozhodli jinak. Polosamota nám poskytuje vítaný únik z bytu v Brně, prožili jsme tu celou covidovou krizi. A Denisa nám pomáhala s dotažením stavby a zařízením interiérů. Začínali jsme ložnicí.“

Se špetkou romantiky

„Když jsme to tu zařizovali, měla jsem záchvat, že všude, kam to jde, musíme instalovat nějaké úložné prostory. Tak jsem s truhlářem vymyslela výklopné čelo postele, dají se do něj uložit třeba povlaky na polštáře nebo přehozy. Jeho horní část slouží jako polička na různé dekorace a na ni hezky navazují jemná nebesa. Čelo je vysoké tak akorát, abychom večer, když si tu čteme knížky, neshazovali věci hlavou,“ usmívá se Alice. „Během celé proměny nám společnost dělaly kočky Bali a Money. A zdá se, že i jim se ložnice více než líbí! Interiér je teď lehounce romantický, a přitom pocitově velmi vzdušný. Největší revoluci tu udělala nebesa,“ říká interiérová designérka Denisa Bartošová. Ložnice působí jako tajná komnata. Velká skříň z olšového dřeva nahrazuje celou jednu stěnu, přičemž ani z ložnice, ani z druhé strany na první pohled nepoznáte, kde je vchod. Tvoří ho totiž jedny ze skříňových dvířek. „Já jsem se do procesu dostala, když bylo potřeba vyřešit okna, upravit půdorys a vybrat nádherné hliněné omítky vyráběné na zakázku. Protože nosný skelet stavby tvoří dvanáct masivních trámů, nemohli jsme moc hýbat dispozicemi, celý dům by spadl. Konkrétně v ložnici jsme nakonec zvětšili okno, zbourali příčku oddělující vedlejší místnost a místo ní vestavěli oboustrannou skříň s neviditelnými dveřmi. Její instalace trvala tři dny. Klobouk dolů před Alicí a truhláři,“ uzavírá designérka.

Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.