Starobylý statek majitelé léta využívali spíše k venkovním aktivitám. Vnitřek totiž moc pohodlí neposkytoval. Nebyla tu funkční koupelna ani WC, pouze suchý záchod na dvoře a jeden kohoutek s tekoucí vodou na celý dům. Ve všech místnostech bylo zapotřebí udělat nové podlahy, a hlavně strop, který by majitelům časem spadl na hlavu.
Architektce Petře Kocourkové přistála na stůl velká výzva. Ponořit se do přestavby sto let starého statku, ze kterého se mělo stát místo se vším komfortem. Díky ní stavení doslova omládlo. Stoletý statek na jihu Čech roky poutal pozornost kolemjdoucích svou zářivě žlutou fasádou. Co navenek působilo jako pohádka, se ovšem uvnitř proměnilo ve zcela neromantickou realitu. Majitelé stavení roky používali spíše k rekreaci a pořádání rodinných oslav a o nějaké rekonstrukci dlouho nepadla řeč. K odkládanému kroku se rozhodli až ve chvíli, kdy jim nad hlavou začal praskat strop.
Starou pec se nepodařilo zachránit, a tak Petra navrhla novou, inspirovanou tou původní.
Perfektního výsledku dosáhla díky přesně namíchané barvě glazury podle původního odstínu a díky identické listele, pro jejíž vzor bylo zapotřebí vyrobit speciální formu.
Na pomoc s přestavbou si přizvali architektku Petru Kocourkovou a ta vzala renovaci pěkně z gruntu. Po obvodu nechala celý dům ztužit železobetonovým věncem a táhly, původní dřevěný strop byl stržen a na jeho místě je nový, z keramických tvarovek. Protože půda neslouží k obývání, je strop rovnou i zateplený, což má ve starém domě příznivý vliv na tepelnou pohodu. Řemeslníci si museli poradit i s kompletním rozebráním dřevěné podlahy položené přímo na zemině. Prkna sice nebyla v nejhorším stavu, ale chalupa potřebovala odspodu zateplit. Hlínu vybrali do potřebné hloubky a položili tepelnou izolaci, kterou přikryla vrstva betonové mazaniny a nová podlaha z lepených dřevěných lamel.
Jaká by to byla chalupa, kdyby neměla pořádnou kachlovou pec? Sladké sny všem peciválům zajistí měkká matrace a polštářky, které jsou ušité ze starých látek nalezených v chalupě ve skříni.
Veškerý nábytek včetně kuchyně vyrobil místní truhlář na míru. „Je z dubu, který tu před mnoha lety spadl při bouřce. Přišlo mi hezké ho tímto způsobem vrátit zpět,“ vypráví architektka. Na renovaci oken a dveří si majitelé „najali“ rodinnou brigádu a kamarády, s nimiž několik dní brousili a natírali. Jejich barvu Petra vybrala ve třech odstínech žluté a bílé – v prostoru doslova září. „Jako první jsem zvažovala tmavě modrou, která by evokovala modrotisk, ale říkala jsem si, že žlutá vnese do domu pozitivní atmosféru,“ vzpomíná. Velkou radost majitelům udělala koupelna se sprchou. Obklad z bílých kachlí má šedou spárovku a vzor dlažby je téměř stejný jako původní. Srdcem staletého domu ovšem zůstávají modrá kachlová kamna připomínající jeho dlouhou historii.
“Nejtěžší na celé rekonstrukci bylo propojit dva faktory: zachovat historickou atmosféru statku a zároveň v něm vybudovat zázemí s veškerým komfortem,“ říká architektka Petra Kocourková ze studia Mooza Architecture.
Kousek za pecí se nacházejí dvoje dveře. Jedny vedou do koupelny a druhé do sklepa. Těch si ale na první pohled nevšimnete. Tajný vchod se schovává za knihovnou a otevře se až ve chvíli, kdy ji celou otočíte směrem do místnosti.
Otázky na architektku Petru Kocourkovou ze studia Mooza Architecture:
Chalupa má jen jeden zdroj tepla, a tím jsou kamna. Dá se od nich jednoduše dostat teplo do dalších místností?
Majitelům statku jsem doporučila udělat v prostoru s kamny – pod stropem na stěnách k sousedícím místnostem – otvory do zdí a vsadit do nich malé ventilátory. Rozhýbou teplý vzduch držící se nahoře a ten pak lépe cirkuluje i do sousedních prostor. Tohle řešení funguje dostatečně, a pokud je třeskutá zima nebo je potřeba zatopit rychleji, zapojí se přídavné elektrické přímotopy.
Jak se vypořádat s věcmi, s nimiž se nechceme rozloučit?
Těžko univerzálně radit. Majitelům třeba při rozebírání staré pece zbylo pár nerozbitých kachlů, a tak mě napadlo je použít jako dekoraci jídelního stolu. Díky tomu je původní věc jako vzpomínka stále na očích a zároveň slouží k odkládání horkého nádobí.
Na čem můžeme bez výčitek ušetřit?
Určitě na doplňcích. Spoustu věcí jsme repasovali a přetřeli, polštáře nechali ušít z látek, které se náhodně našly při vyklízení chalupy.
Architektka Petra Kocourková ze studia Mooza Architecture.
Foto: Václav Kahoun a Zuzana Veselá
Mooza Architecture, Marianne Bydlení
