Harmonie vesnického života jedné úžasné dámy
Vysoko nad Malou Skálou, na místě s výhledem do útěšné, překrásné krajiny Českého ráje, si s manželem vybudovala útulný domov výtvarnice a vášnivá bylinkářka Lída Vondrová.
Začátkem 70. let minulého století hledali rodiče Lídy Vondrové místo, kam by mohli jezdit na víkendy. "Přes známého se dostali do Malé Skály, a tak se jim tu zalíbilo, že vzdor tomu, že tu stála jen průjezdná stodola, neboť chalupa vyhořela, a navíc koupě byla na tehdejší poměry dost drahá, neváhali. Začít ale museli doslova od píky. Bylo třeba postavit zdi, stropy, střechu i komín. Vznikl malý domek, kam jsme s Lídou, když jsme se v polovině 80. let vzali a měli mimino, začali pravidelně jezdit," vzpomíná na své chalupářské začátky Lídin manžel Dan, povoláním zubař. Postupně se stal mužem mnoha dalších profesí, které byly a stále jsou potřebné.
Krok za krokem
Když se pak Vondrovým narodil další potomek, pochopili, že když se sem budou chtít všichni pohodlně vejít, budou muset s domem něco udělat. Začali tedy chalupu zvětšovat. Nejdřív přišla na řadu půda s pokojíky pro děti a ložnici. Dole vznikla prostorná kuchyně s kachlovou pecí a vedle ní kuchyně letní. "V té době nikdo neuměl postavit kachlová kamna, ale já jsem je tu chtěla, protože sem prostě patří a jsou tu skoro v každé chalupě. Nakonec jsme našli pana Hejrala, tehdy už staršího pána, který nám kamna sám postavil z kachlí, které nám vyrobili v Rovensku," vypráví Lída. Za nimi, a vlastně nad dveřmi do sklepa, vzniklo pohodlné zápecí na spaní. " Na těch kamnech dodnes vařím a peču. Ze začátku jsme jimi vytápěli prakticky celou chalupu a to díky systému průduchů. Ty jsme ale nakonec zrušili, protože děti v pokojích slyšely všechno, co si dole v kuchyni povídáme a spolu s naší konverzací k nim stoupaly i veškeré výpary z kuchyně. Dnes topíme s pomocí tepelného čerpadla a jsme s tím spokojeni," směje se Lída, která se narodila a pracovala v Praze. Koncem 80. let začala šít sportovní bundy a spacáky. Její firmička ještě zhruba do přelomu tisíciletí statečně odolávala levnější produkci z Číny.
Přerod pražačky ve venkovanku
Nakonec ji však Lída předala mladším a sama, protože Dan ještě stále provozoval svou praxi v Praze a na chalupu jen dojížděl, se sem do Českého ráje přestěhovala. "Nebylo jednoduché změnit životní styl. Začala jsem tím, že jsem postupně procházela všechny místnosti a říkala si, jak bych je chtěla mít zařízené," vypráví Lída a směje se při vzpomínce na to, jak sama tapetovala předsíň. Postupně, jak se zmenšovala pražská domácnost, sem přemísťovala nábytek po svém dědovi a vedle své zdejší ložnice si zřídila pracovnu ve stylu art deco. "Nábytek byl poté, co dědu s babičkou vystěhovali z jejich velkého bytu do malého krcálku uskladněný někde ve sklepě. Proto vyžadoval důkladnou obnovu, ale teď už je zase nádherný," říká Lída. Právě tady, obklopena oblíbenými obrazy zděděnými po rodičích nebo namalovaných přáteli, ráda tráví chvilky, když potřebuje vyřídit administrativu. Třeba kvůli Maloskalskému jarmarku, který spolu s kamarádkami z občanského sdružení Maska, organizuje už od roku 2008. Koná se od té doby pravidelně každý první záříjový víkend.
Jak šel čas
Lída a její muž na chalupě, která od dob, kdy tu rodiče postavili malý domek, jenž se postupně rozrůstal do dnešní podoby multuifunkční útulny, nezahálejí. Každý den, když Lída vstane, si ve své příjemné dámské ložnici nejprve vyloží karty. Pak zahradničí v bylinkové zahradě, jejíž věhlas už překročil hranice regionu a jež je zdrojem voňavých surovin, které pak dále zpracovává (Bylinkyzraje.cz). "Dan mi nejdřív postavil takový dřevěný domeček, kde bylinky suším, a pak další, kde je zpracovávám. Baví mě taky keramika, a tak mám za domem malou dílnu i s pecí." A Dan? Jeho zatím posledními počiny je kurník, k němuž si pořídil šest slípek a kohouta a pro svou ženu Lídu vybudoval meditační domek v lese, který má chalupa přímo za zády. Tady, v poklidném lesním tichu, se odpočívá, cvičí i medituje způsobem, který by Lídě mohl závidět i mnohý zenbudhista. Život tu plyne svobodně jako řeka JIzera, v rytmu ročních období a v kulisách, které vznikaly postupně, tak, aby nerušily okolní krajinu a aby v nich jejich obyvatelé našli to, co mnozí lidé nenajdou za celý život. Domov a klid pro vlastní seberealizaci.
- Zdroj článku
-
Zdroj: Venkov a styl