Pokud tu od 13. století stál cisterciácký klášter a později kolem stavěl budovy skvělý Jan Blažej Santini Aichel, tak zdejší „kočárovna“ musela být zachráněna. A je! Tedy...
Roku 1252 byl ve Žďáru nad Sázavou, na hranici česko-moravské, založen
klášter. Cisterciácký, veliký a postupně sílící. Zval se Studnice Blahoslavené Panny Marie. Za zdmi tu pod kopcem u vody postupně rostla prelatura, kostely, mohutněl konvent, vznikala nádvoří, zahrady... a hospodářské budovy i stáje. Stop!
Hospodářskou budovou hned na prvním nádvoří byl i menší domek stojící vlevo kousek u zdi. Sloužil k parkování kočárů návštěv; zprvu mířících do kláštera, a po jeho zrušení pak do zámku. Zámku, který ve finále získala chlumecká linie rodu Kinských. Jenže tomu byl areál s úžasnými skvosty a panstvím sebrán Němci (nucená správa za druhé světové války) a po únoru 1948 zestátněn. I s oním domečkem, kde za Kinských ubytovávali zahradníky... Přešla léta a na scénu přichází z Francie Constantin hrabě Kinský a jeho choť Marie hraběnka Kinská. Ti zámek restituovali a začali obnovovat. Do cesty se jim hned u vstupu postavil onen domek. „Během času v něm byla údajně jatka, pak doložitelně prodejna pil, infocentrum, a nakonec byty pro dělníky a zaměstnance,“ popisuje jemnou francouzskou češtinou Marie Kinská, profesí baletka, choreografka a na zámku manažerka, obnovovatelka. Když s mužem řešili rekonstrukci areálu, napadlo je tu opět zřídit infocentrum, ale rozhodli se jinak. „Bude to skvělé místo s geniem loci pro delší pobyt návštěvníků! Zámecké ubytování,“ naznačuje volbu hraběnka. Jenže...
Rozhodnutí bývají rychlá, lehká, realizace už méně. Zvláště, jde-li o historickou památku. I ten domek jí je. „Obnova byla delší i proto, že za domkem je zeď ze 16. století, která se stala i jednou z jeho zdí. Původní, cihlová, a tu jsme chtěli zachovat,“ vysvětluje Kinská, proč se oprava nejen protáhla, ale i prodražila. „K rekonstrukci bylo nutné použít speciální dobovou technologii,“ tvrdí s tím, že ač cihly vidět nejsou, minulost vyzařují. Zachována jsou okna, dveře i střechu opravili dle pokynů památkářů. Rozhodně nikdy dnešní majitele nenapadlo objekt nechat ladem, s tím, že to je pohodlnější cesta. Domek o ploše 280 m2, kde v dávné minulosti pobývali
i zahradníci, zůstal tomu účelu věrný pouze názvem. Říkají mu Zahradníkův a od roku 2021 se v něm může ubytovat každý, kdo touží po odpočinku v místech plných čisté energie.
Marie Kinská je Francouzka pocházející ze šlechtického rodu. Vystudovala tanec a historii na pařížské Sorbonně. Do Čech se s manželem vrátila roku 1997, když jí bylo 34 let. Zde založila a řídí mezinárodní sitespecific festival KoresponDance, také rekonstrukce areálu a aktivity v něm.
Každou budovu klášterně zámeckého prostoru má hraběnka ráda a snaží se ji krášlit, ale k tomuto objektu má blíž. „Když jsme se vrátili na zámek, v domku, který byl dvěma byty pro dělníky, jsme bydleli. Později sloužil naší rodině a přátelům,“ prozrazuje tmavovláska: „Milovala jsem ten prostor a s těžkým srdcem ho opustila!“ Aby se v něm cítili dobře rekreanti, požádala o spolupráci s vybavením interiéru designérku Alexandru Dýckovou. „Chtěla jsem propojit moderní komfort se stopami historie, bez nostalgie, ale s respektem k minulosti! Hodně se inspirovat zahradou, která domek obklopuje a provází jeho atmosféru,“ míní Kinská. Domek je plný květin, květné tematiky, sladěných barev, artefaktů. Nejde o strohé mnišské cely ani přeplácané pokoje. „Na zámku už zahradník nebydlí, tohle je na něj vzpomínka,“ usmívá se hraběnka.
... a nebyl v dezolátním stavu. Tak vypadal dnešní Zahradníkův domek, než jej Kinští proměnili v prostor s pohlednými pokoji. Kdo se v nich – v areálu zámku – ubytuje, už nenajde ani památku po kolech kočárů před vchodem, ani staré zahradnické konve či zapomenuté sazenice... Čas to tu dynamicky měnil, ale ze zdí Zahradníkova domku dál promlouvá historie a duch minula.
Venkov a styl
