Není v ní elektřina, svítí se petrolejkami, voda se musí přivážet. Tak to zůstalo i po proměně, majitelé na tom trvali. Proměna otevřela obytný prostor až do krovu a vnesla do domku svěží vzduch. Z toho jsou majitelé nejvíc nadšení.
Chatu u lesa na Příbramsku postavil pradědeček současné majitelky v polovině 20. století, ještě tak trochu dýchá první republikou. Není v ní elektřina, topí se petrolejkami, voda se musí přivážet. Tak to zůstalo i po proměně, majitelé na tom trvali. Dnes má chata novou střechu i podlahu, otevřený interiér, novou přístupovou cestu a… fialovou fasádu. „Původně byla vínová a nám se výrazná barva líbila. Fialová ladí s antracitovou střešní krytinou a bílými okenicemi,“ říká Martin Štrouf.
Do téhle chatky jezdí už pátá generace jedné rodiny. Když se to sejde, nocuje tu i dvanáct lidí. „Podlaha už to měla za sebou a nedávno nová střešní krytina byla špatně vybraná, krovu spíše uškodila. Začali jsme tedy tím, že jsme chatu odstrojili, zůstaly jen obvodové stěny a krov,“ říká Martin Štrouf, jeden z týmu architektů. Proměna otevřela obytný prostor až do krovu a vnesla do domku svěží vzduch. Z toho jsou majitelé nejvíc nadšení. Pochvalují si i to, že se interiér zbavil letitých nánosů rádoby potřebných věcí. Vybavení je kompletně nové, původní jsou petrolejky a myčák, který repasoval další člen realizačního týmu – umělecký sochař Sebastian Wojnar. Všude voní dřevo, chata je přívětivá, plná světla.
Se svolením České chaty snů
