Když majitelé hledali místo pro svou druhou chatu, měli v jedné věci jasno. Musí to být úplná samota. A to se povedlo. Rodina si dlouho užívala svůj první únik do přírody, chatu skrytou v lese a zároveň na břehu rybníka. Jakmile se však narodilo druhé dítě, prostor začal být pro delší pobyty příliš stísněný. Proto se rozhodli poohlédnout po něčem větším, ale stále na samotě tak, jak jim to vyhovuje „Trvalo asi tři roky, než se objevil vhodný inzerát, protože takových samot není úplně nazbyt, a navíc jsme chtěli, aby místo bylo maximálně hodinu a půl jízdy autem z Prahy,“ vzpomíná majitelka. V rozlehlém sadu, kde rostou ošetřené staré odrůdy jabloní, hrušně, švestky, třešně, ořešáky, ringle a další ovocné stromy, se skrývala zanedbaná chatka. „I přesto nám hned připomněla typické tyrolské roubenky, což nás na místě okamžitě okouzlilo,“ říká majitelka. Původní stavba však neposkytovala dostatek prostoru pro jejich potřeby. To se naštěstí dalo vyřešit, protože část pozemku byla vedena jako stavební parcela, což jim umožnilo bez problémů získat povolení k výstavbě nové, větší chaty.