Manželský pár snil o pohodlné horské chalupě s velkými okny. Sen si Hanka s Radimem splnili na svažitém pozemku s panoramatickým výhledem na Jeseníky.
TEXT: LIBOR HRUŠKA
Vesnici ležící na pomezí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor znají manželé už od dětství. Oba pocházejí z Hané a sem na sever jezdívali na lyže. Po letech si tu spolu pořídili starší dům, ale dál pokukovali po pozemku, kde by si mohli postavit chalupu novou. Na zeleném drnu, od začátku do konce podle svých představ. Trvalo roky, než se vhodná parcela na prodej nakonec objevila. A ne ledajaká – z oken nového víkendového azylu mají manželé výhled na dvanáctou nejvyšší horou Jeseníků, Šerák. „Je to pohled, který se nikdy neomrzí,“ ukazuje majitelka moderní dřevostavby, která krásně zapadla na velkou svažitou zahradu. Historicky tady stávala venkovská usedlost. V době, kdy Hanka s Radimem pozemek kupovali, už z ní zbývala jen halda suti.
Noví majitelé měli jasnou představu o místě, kde by ve volném čase relaxovali. „Nechtěli jsme tmavou roubenku s nízkými stropy a malými okny. Tu už jsme si v minulosti vyzkoušeli. Pro někoho je to romantika, my to ale máme jinak – potřebujeme světlo a teplo. Proto jsme chtěli dům s velkými okny, ke kterým si člověk sedne a hodiny se vydrží koukat do krajiny,“ říká Hanka. Původně s manželem plánovala přízemní stavbu na větším půdorysu, což zde ale nebylo možné kvůli památné lípě, která roste na pozemku. Ochranné pásmo kolem mohutného listnáče okleštilo plochu, s níž mohli architekti z ateliéru A1 Architects pracovat, proto budova narostla do výšky. Dům a strom dnes žijí v dokonalé symbióze. Jak s úsměvem říkají majitelé: „Ta lípa tu je doma, my lidé jsme tady jen na krátké návštěvě...“
Zahrada stojí za větší zmínku. Už letmý pohled napoví, že novousedlíci nejsou přívrženci krátce střižených trávníků s jednotvárnou druhovou skladbou rostlin. Nakrátko sekají trávu pouze v bezprostředním okolí domu, zbytku pozemku dali svobodu a sečou ho maximálně dvakrát do roka. Taky proč ne? Jedná se o horskou louku, tak proč z ní dělat něco jiného!
Architekti však neměli na starosti jen budovu samotnou, ale také kompletní návrh interiérů. I uvnitř vládne dřevo různých druhů a v nejrůznějších podobách. Podlahy jsou z dubu, obložení stěn z břízy a vestavěný nábytek z překližky. Středobodem života rodiny je multifunkční společenská místnost v přízemí, do níž přivádí světlo jedno ze zmiňovaných velkých oken. Pozornost každého, kdo se tu ocitne poprvé, upoutá moderní pec, jež slouží nejen k vytápění, ale má i plotnu na vaření a troubu. Jako na každé správné peci, dá se i na téhle také lenošit. „Tohle místo si zamiluje každá návštěva. Naše děti i děti kamarádů si sem rády vylezou a koukají na pohádky,“ popisuje Hanka. Pec samozřejmě nevznikla primárně kvůli dětem, další výrazný prvek interiéru – kruhový otvor ve stropě společenské místnosti – ale ano.
Neobvyklé řešení propojilo přízemí s patrem, kde jsou dětské pokoje. Když rodiče potřebují něco svým ratolestem sdělit, nemusí chodit nahoru, volat jim mobilem ani příliš zvyšovat hlas. Otvor kryje pružná síť a je nad ním ukotvena lanová prolézačka ve tvaru pyramidy. Děti nápad architektů ocenily a zmíněný kout domu okamžitě obsadily. Někdy je nahoře živo až moc. To pak musí dospělí otvor zakrýt matracemi. „Jinak bychom dole neslyšeli vlastního slova,“ uzavírá se smíchem Hanka.
Manželé v horské chalupě rozhodně nevysedávají sami, mají rádi, když to v jejich víkendovém útočišti žije. Tlupy dětí řádí na velké zahradě, a když zrovna prší, stáhnou se třeba na vnitřní prolézačku. Křiklavé barvy mají do interiéru vstup zakázán. Jedinou výjimkou jsou dvě jídelní židle, které si vlastnoručně natřely děti Hanky a Radima. Ráz domu nastolilo použití modřínového dřeva bez povrchové úpravy. To tvoří nejen dřevěnou fasádu, ale bylo použito také na podlahu terasy.
Venkov a styl
