Místo, kde stojí nový domov rodiny strojního inženýra, se historicky nazývá Winterflur. Jakási „zimní pláň“. Na kopci v Čermné pravda protahuje, v zimě je frišno, ale z horské chalupy nevyzařuje chlad, nýbrž útulnost. Od jara do zimy.
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Změna života byla počátkem hledání nového obydlí. „Jezdili jsme s manželkou po Krkonoších, Broumovsku, a nakonec skončili u tohoto stavení. Bylo ve strašném stavu, ale na druhé straně fantastické místo,“ popisuje Petr Novotný cestu k domu č.p. 100 v Čermné u Hostinného. Opravy začaly na jaře 2012. Zprvu vše navrhoval sám majitel, jeho paní dodala pohledovou „šťávu“, nakonec vstoupil do kola architekt z ateliéru GEBAS. Manželé mají další rekonstrukční plány, ale základ stojí. A místní je vzali mezi sebe, což je další plus. Navíc se v koutě na vršku inženýr cítí lépe než dřív, fyzicky i duševně. Jeho paní venkovu zvolna přivyká. Nejsložitějším zásahem byla zatím úprava terénu. Podhůří je krásné, ale má úskalí. „Svahy se musely výrazně rovnat, ale hlína se zase využila, nic se neodváželo,“ ukazuje „dosídlenec“ okolí domu, kde trvale bydlí už devět let. Z oken se dívá do údolí, na ves i začínající kopečky. Taky na vodní biotop, který na staré zahradě vybudovali a kam se chodí koupat. Ve stavení původně žili němečtí obyvatelé, o kterých se Petr Novotný snažil zjistit vše i v matrikách, směroval též výzvu do Němec... Bez odezvy.
Drsnější než městské podmínky manžele nepřekvapily. „Od chvíle, kdy jsem koupil sněžnou frézu, tady moc nechumelí,“ doznává s úsměvem bývalý majitel automotive konstrukční kanceláře. Dnes tu vlastní chalupu, garáž, kůlnu, 11 hektarů půdy (něco propachtovali), vodní biotop, sad... V budoucnu chystají zřídit tepelné čerpadlo i fotovoltaiku. Bez obalu přiznává, že tohle není levná věc. „Užívám si chvíle, kdy nikam a nic nemusím. To zalezu a mám pyžamkové dny,“ připouští Novotný s tím, že jich ale moc není. Zahrada, hlavně zeleninová, lenost netolerují. Navíc on moc lenošivý typ není. Stále pracuje, buduje, vymýšlí. V prvopočátku se měl dům stát rodinným sídlem; tak, aby za rodiči mohly kdykoli přijet i jejich děti s vnoučaty a všichni měli dost soukromí. „Zatím apartmánovou část v patře, která má svůj vstup, pronajímáme. Hlavně v létě sem jezdí rodiny s dětmi. Což neznamená, že naše nepřijedou,“ dozná bytostný optimista. V podkroví je tak prostor až pro osmnáct nocležníků. À propos, místní jeho vychytané haciendě říkají orlí hnízdo.
„Krásné je tu hlavně jaro a podzim,“ tvrdí majitel nemovitosti a hladí zrzavého kocoura Vaška, jediné zvíře u domu. Domu, s jehož rekonstrukcí rychle pomáhaly šikovné firmy i řemeslníci hlavně z Bydžova, Smiřic, Milovic... Oba manželé – stejně jako jejich známí a příbuzní – sem dojíždějí autem, veřejná doprava není místu nakloněna, a každý není cyklofanda za všech okolostí. Dá se pravda jít pěšky, ale na takovou romantiku není čas a síla pokaždé. Třeba po velkém nákupu. „V interiéru po starých majitelích nic nezbylo, ani poklad na zahradě,“ vtipkuje padesátník. Za poklad ale považuje cihlový strop v sednici. Ten je původní, doznal jen odstranění omítky a prošel výraznou očistou. Taky tu na radu statiků postavili podpůrný sloup, pro jistotu. „Máme podlahové topení, tak je tu i nová dlažba, ale ve starém stylu,“ naznačuje Petr Novotný. Vůbec celý dům ladili manželé zařízením do let minulých. Čímž se nezříkají nejnovějších technických vymožeností. Naopak. „Venku máme altánek, kde není signál. Místo svobody!“ míní inženýr. Někdy je selhání vymožeností zkrátka vítané.
Údajně jak kdy. Někdy se stará poklička najde v antiku náhodou, jindy se musí dlouze shánět. Občas se požádá řemeslník, aby vyrobil přesnou repliku. Historické vybavení je i jistý boj. „Na co se tu těším? Až budu dělat dědečka vnoučatům. Já sám štěstí v podobě prarodičů v chalupě neměl,“ říká Novotný otevřeně a hned se zase nadšeně pouští do vyprávění, kde co v domě vymýšlel, kde co předpokládal... I z toho je zřejmé, že tenhle objekt je jeho dítě se vším všudy, včetně tří zdrojů topení. „Elektřinou ideálně temperujeme, ale když má v zimě nebo už v podzimních chladnech přijet manželka, pochopitelně zatopím klasicky v kachlákách, aby ji vítal kouř z komína,“ uvádí. Sychravé a deštivé počasí, které tu vládne od listopadu do dubna, drží obyvatele doma. Přesto spolu často chodí na zahřívací procházku, v zimě na běžky, když nasněží... „Manželka chodí i v zimě venku bosa a koupe se tam, to já jsem spíš zpovykaný,“ uzavírá s úsměvem majitel.
Venkov a styl
