Lužické hory jsou stále trochu zdivočelou zemí, řada zdejších chalup vzala po odsunu původních obyvatel za své... Jednu poblíž Rumburka před zkázou zachránili manželé Schmidtovi.
Text: MONIKA OTMAROVÁ
Do mnoha vysídlených lužickohorských stavení přišli noví obyvatelé, ke kraji ani k místním domům a chalupám však neměli stejný vztah jako ti původní. Některé zdejší stavby zmizely, jiné čas odsoudil k postupné devastaci... Roubenka ve Starých Křečanech nedaleko Rumburka, jeden ze skvostů lužické architektury, neblahému osudu naštěstí unikla. Nestalo by se tak ale bez úsilí mladé rodiny, která se v chalupě před deseti lety usídlila natrvalo. „Vždycky jsem toužil se sem do pohraničí přestěhovat. Miluju seriál Zdivočelá země, všechny její hrdiny v čele s Antonínem Maděrou. Zajímám se o vojenskou historii a tady vše krásně zapadlo do mého životního stylu,“ vzpomíná Tomáš Schmidt na začátek plnění svého snu.
Na internetu tenkrát objevil inzerát na prodej roubenky, která jako by z jeho snu vystoupila. Vábně ale nevypadala... Ani to Tomáše od koupě neodradilo. „Šílená ruina! Ale stejně jsem hned viděla potenciál, který v sobě chalupa má. Na první pohled to nebylo zřejmé, mně už se však v hlavě rýsovala jasná představa, jak nádherná chalupa to jednou zase bude,“ popisuje dojmy z první návštěvy domu Tomášova životní partnerka Ivana. Uběhlo deset roků, než chalupa znovunabyla ztracený půvab. „Před lety to vypadalo tak, že na co jsme sáhli, to upadlo. Kdekoli jsme začali opravovat, vyklubalo se tisíc dalších rozbitých věcí,“ vypočítává maminka dvouleté Magdy a šestiletého Mathiase. S rekonstrukcí tak postupovali dost pomalu.
Dnes je roubenka skvostná, zvenku i uvnitř! Nábytek v ní pochází ze „záchranných“ akcí; většinou z okolních chalup v kraji. „Jejich majitelé si v osmdesátých letech upravovali příbytky ‚panelákovým‘ způsobem a drasticky se zbavovali všech krásných malovaných a vyřezávaných skříní. Vyváželi je na skládku, chtěli je rozštípat, spálit. Pár takových pokladů se nám podařilo zachránit a zrenovovat,“ líčí Tomáš, který si opravami domu a renovací nábytku zvolna osvojil možná víc než devatero řemesel. Jediným původním nábytkem zůstal majestátní příborník v kuchyni. „Jeden z předchozích majitelů, pan Riedl, byl nadšený chovatel holubů a v roce 1928 získal příborník jako ocenění v holubářské soutěži,“ tvrdí pán domu s dovětkem, že první zmínky o stavení na tomto pozemku pocházejí podle litoměřického archivu už z roku 1690!
„Na střeše byly eternitové vlnité desky, chybělo v ní okno. Vikýře tam možná i bývaly, ale tehdejší majitelé je nechali zazdít. Eternit jsme odstranili, místo něj jsou šindele,“ popisuje Tomáš jednu ze zásadních proměn chalupy. Střecha díky Schmidtovým také znovu získala „štičí tlamu“ – podlouhlé okno typické pro roubenky v lužickém kraji. „Specifický znak podstávkových severočeských domů. Charakteristické jsou kromě toho i oblouky v roubení. U chalup, jako je tato, jsou nosným prvkem roubení, vynášejí horní část domu a drží pozednicový trám, na němž visí krovy. Střecha domu tak sedí na obloucích,“ vysvětluje Tomáš s tím, že vše má své opodstatnění. „Ve zdejších roubenkách pracovali tkalci a úkolem důmyslné konstrukce domu bylo zmírnit otřesy od rázů tkalcovského stavu. Pro mnohé jen mýtus, nám se ale vysvětlení líbí a krásně dotváří barvitý příběh naší chalupy,“ usmívají se manželé. Nechybí jim město? „Pracovně se celý den nezastavíme a máme před sebou plno plánů i dřiny, původní okouzlení ale nevyprchalo! A takových je nás tu víc. Snažíme se vracet starým chalupám dřívější krásu,“ uzavírá dvojice.
Venkov a styl
