V létě uplyne sto let od smrti spisovatele Karla Klostermanna. Zemřel sice ve Štěkni u Strakonic a pohřben je v Plzni, ale jeho životní láskou byla Šumava. Přibalte si do batohu jeho knížku, než se vydáte do hvozdů na česko-bavorské hranici.
Text: LIBOR HRUŠKA
Nahoru k samotě Březník dnes vede z Modravy asfaltová cyklostezka. Když cyklista šlápne do pedálů, může tu být za pár desítek minut, příjemná procházka je to i pro pěší turisty. Ale v dobách, kdy na Šumavu jezdíval profesor jazyků z německé reálky v Plzni, jistý Karel Klostermann, bylo vše jinak. Hory představovaly drsný kraj dřevorubců, sklářů, myslivců a pytláků. Život tu byl tvrdý, už jen dostat se do myslivny na Březníku – původní německý název zněl Pürstlink – představovalo malé dobrodružství. „Samá slatinná poušť, příšerná, nehybná, vždy jednotvárná až k zoufání. Bídný les zimou a vlhkem ke vzrostu se nedostává. Bují jen plazivá kleč, skrze niž žádná stezka nevede. Nesčíslné kmeny tlí a hnijí po zemi; pod nimi i vůkol nich líně tekou černé vody, tu a tam v hluboké louže se stavíce,“ píše Karel Klostermann ve svém románu Ze světa lesních samot.
Temný příběh revírníka Kořána je jednou z nejznámějších Klostermannových šumavských próz. Bývalá Schwarzenberská hájovna ležící pár kilometrů od bavorské hranice v nadmořské výšce 1132 metrů byla od roku 1951 desítky let opuštěná; v okolí se usídlila jednotka pohraniční stráže a vstup sem byl zakázán. Před dvaceti lety ji ale Správa Národního parku Šumava opravila a otevřela v ní informační středisko. Kde jinde připomenout život významného spisovatele než právě tady? Klostermannovská expozice tu byla již v minulosti a od příštího roku se na ni návštěvníci mohou těšit v nové podobě.
Malé muzeum není jediným lákadlem, které může Březník turistům nabídnout. Od samoty se otevírá nádherný výhled jižním směrem k vrcholu hory Luzný, německy Lusen. Ta jako by do mírně zvlněné zalesněné krajiny snad ani nepatřila. Výstup na ni z české strany je komplikovaný a kamenné moře na jejím vrcholu je největším na území Šumavy. Pověsti praví, že její neobvyklou podobu má na svědomí sám ďábel. Po cestě se mu tu údajně vysypalo kamení, které měl připravené na stavbu obří hráze na Dunaji. „Ďáblovu horu“ vysokou 1373 metrů nemohl vynechat ani Klostermann. „Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenou,“ popsal výhled od Březníku směrem k bavorským hranicím.
V této části Šumavy neexistuje mnoho míst, která Klostermann ve svých románech a povídkách vynechal. Výjimkou není ani Modrava, kam se lze z Březníku vrátit buď stejnou cestou po vyasfaltované cyklostezce, nebo to vzít lesem přes Cikánskou slať. V Modravě stojí i mohutná památkově chráněná Klostermannova chata zprovozněná turistům v roce 1924, tedy rok po autorově smrti. Traduje se, že pětasedmdesátiletý spisovatel ještě stihl poklepat na základní kámen stavby. Modrava však není cílem dnešního putování. V plánu je směr opět nahoru do lesů, tentokrát přes Tříjezerní slať a kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Do míst, kde v minulosti stávala Hauswaldská kaple. Také toto místo opředené legendami Klostermanna fascinovalo a jedna z návštěv ho inspirovala k napsání povídky Červené srdce. Kamenná stavba kaple se v dobách železné opony ocitla v přísně střeženém hraničním pásmu, a v padesátých letech ji vojáci srovnali se zemí...
Počátkem 21. století byly díky spolku Klostermann – spisovatel Šumavy obnoveny alespoň její základy. Kaple uprostřed lesů kdysi nevyrostla náhodou. Nedaleko ze země vyvěral pramen, o jehož zázračných účincích kolovaly mýty. Místu se přezdívalo Malé šumavské Lurdy. Osvěžit se tu poutník může i dnes, k ruinám kaple proudí skrze dřevěná korýtka voda od pramene. Samotu Březník a Hauswaldskou kapli dělí necelých patnáct kilometrů, po Klostermannových stopách se lze ale vydat i mnohem dál. Spisovatel nejen rád cestoval, ale také se v dětství i dospělosti často stěhoval. Místa spojená s jeho životem a dílem spojuje nádherná trasa, kterou Klub českých turistů pojmenoval Klostermannova cesta. Začíná v Hartmanicích a po 46 kilometrech končí ve Volyni. Prochází mimo jiné i městem Kašperské Hory, které bývalo v minulosti správním centrem českého pohraničí. Klostermannův otec tady působil jako lékař a je tu i pohřben. Jeho syn má dnes v parčíku kousek od náměstí pomník postavený přesně před padesáti lety jako připomínka půlkulatého jubilea jeho úmrtí.
Podstatně větší Klostermannův „pomník“ stojí po deseti kilometrech cesty směrem na západ. Na vrcholu 1067 metrů vysokého Javorníku trčí k nebi rozhledna postavená koncem třicátých let minulého století. Za jasného počasí jsou z ní vidět Alpy, ale třeba i vysílač Cukrák nedaleko Prahy. Rozhledna původně měřila 24 metrů, ale kvůli vzrostlým stromům musela být před dvaceti lety navýšena osmibokou betonovou nástavbou. Stavbu inicioval sám Klostermann, otevření už se ale bohužel nedožil... Rozhledna alespoň dostala jeho jméno a to je velká pocta. Klostermann Šumavu proslavil a Šumaváci na to nezapomněli.
Venkov a styl
