Celý život pracovala v médiích a k tomu překládala knížky z angličtiny a srbštiny. K vlastnímu psaní však sbírala dlouho odvahu. Nejdřív začínala s tituly pro děti. Ve svých 45 letech je teď Pavla Horáková čerstvou držitelkou prestižní ceny Magnesia Litera za prózu, kterou získala za román Teorie podivnosti. Byla to přitom její první knížka pro dospělé, která hned získala tuhle prestižní cenu a navíc i velký ohlas u kritiky a čtenářů.
Život bez plánů a spekulací
„Úspěch knížky jsem opravdu nečekala. Myslela jsem si, že to píšu pro několik podivínů jako jsem já,“ tvrdí úspěšná spisovatelka, která v životě dá stejně jako její románová postava Ada na různá znamení. Například se vždy podívá na hodinky přesně ve 22:23. „Tenhle čas se mi stále zjevuje v různých souvislostech, ale zatím jsem nezjistila, co to znamená a jaký má pro mě význam,“ tvrdí Pavla, která se taky ráda řídí pomocí intuice. „Věřím tomu, že vše v mém životě se děje vše správně a tak, jak má. Snažím se příliš neplánovat, jít za nosem a nespekulovat. Kdybych byla naštvaná a vztekala se nad svým životem, jen bych tím ztrácela energii,“ dodává dlouholetá překladatelka, která pracuje i v Českém rozhlase.
Červená knihovna pro holky s červeným diplomem
Pavlu Horákovou moc těší, že mnoho jejích čtenářů s její hrdinkou Adou sympatizuje. Skoro denně dostává prý soukromé zprávy a reakce na knížku od lidí, což jí dělá obrovskou radost. „Největší pocta pro mě je, že knížku čtou třeba i vysokoškolští profesoři, kteří si ji mezi sebou navzájem půjčují,“ dodává Pavla, která toužila napsat román už od vysoké školy. „Chtěla jsem napsat tlustý román pro dospělé z ženské perspektivy, ale neměla jsem odvahu. Výmluvy šly stranou, když jsem se rozhodla odejít na volnou nohu a měla víc času,“ dodává a o knížce Teorie podivnosti mluví jako „o červené knihovně pro holky s červeným diplomem“. Aktuálně pracuje na další knize, ve které zpracovává rodinné paměti ze života na moravském venkově.
O projektu
Na projektu Úžasné ženy spolupracujeme se značkou Eucerin. Značka se zaměřuje především na vnější krásu žen, ale o to víc si váží jejich krásy vnitřní. V rozhovorech se bavíme se ženami nejen o tom, co je jejich vášní, nebo o tom, jak se o sebe starají, ale taky o tématech, o kterých se v mainstreamových médiích moc nemluví.
