Někdy mám nepříjemný pocit, že jdu do něčeho a za dvě hodiny už nemusím existovat.
Málokterá Češka o sobě může říct, že viděla zblízka tolik válek a pohybovala se přímo na frontě tak jako novinářka Lenka Klicperová. Ta se práci v krizových oblastech věnuje už patnáct let a stres z takových situací se prý u ní hromadí. I proto na své pracovní cesty vyráží posledních několik let zásadně se zásobou prášků na spaní. „Stres se ukládá, i když není vidět na první pohled. Už mám tu zkušenost a vím, že třeba za dvě hodiny nemusím existovat. Člověk se pak musí přemlouvat, než jde do další akce kvůli práci,“ tvrdí Lenka Klicperová, která naposledy zažila velký strach při své cestě do Libye.
Být ženou válečnou reportérkou je výhoda
Lenka už pracovala v krizových oblastech po celém světě a tvrdí, že dnes je tato práce u žen běžná a lidé si na to zvykli. Pamatuje si však nedávné doby, kdy se setkávala i s negativními reakcemi. „Dřív jsem často slýchala názory, že žena se na takovou práci nehodí a že zbytečně riskuju,“ vzpomíná Lenka, která tvrdí, že pracovat coby žena – reportérka v takových oblastech je ale často velká výhoda. Může se totiž věnovat čistě ženským tématům, na která se dlouhodobě zaměřuje. Lenka v průběhu své kariéry dokumentovala třeba ženskou obřízku, sexuální násilí na ženách nebo nerovnost pohlaví. Je spoluautorkou několika dokumentů: Slzy Konga, Latim – Obřezané, Iráčanky, Ženy v zemi Tálibánu nebo Nezlomené. Pracovala v zemích po celém světě, třeba v Kongu, v Iráku, Afghánistánu, v Sýrii nebo Libyi.
Její nejoblíbenější zemí je Sýrie, kde byla celkem devětkrát, většinou s kolegyní a kamarádkou Markétou Kutilovou. O ní v rozhovoru tvrdí, že jsou na jedné vlně a prý dokonce i stejně myslí. Spolu s Markétou vydaly úspěšné knihy Islámskému státu na dostřel I. a II. a knížku Ve válce, ve kterých se věnují příběhům obyčejných lidí ze Sýrie. Z výtěžku knih a sbírky SOS Kobani financují i pomoc pro syrské město Kobani, které se stalo symbolem boje proti Islámskému státu.
Smích jako způsob boje se stresem
Lenka se v reportážích zabývá především tragickými příběhy lidí. S utrpením, které vidí, se vyrovnává nejradši po svém - se smíchem a humorem. „S kolegyní Markétou jsme zvyklé už na cestách používat černý humor, kterým se tak trochu detoxikujeme. Já se dokážu smát pořád, i na frontě, kde se střílí. Je to v podstatě obrana těla a stresová reakce, ale přijde mi to lepší než brečet. I když mi to někteří lidé vyčítají,“ tvrdí Lenka, kterou její cesty ovlivnily v české realitě například tak, že neplýtvá jídlem a váží si doma obyčejných věcí. Nejlepším odpočinkem po náročné cestě je pro ni sklenka dobrého vína a posezení s kamarádkou. „Dát si víno a chodit po ulici nezahalená třeba v letních šatech. To je taková euforie! Kdo nezažil minimálně čtrnáct dní v Afghánistánu nebo v Libyi, tak to nikdy nepochopí,“ směje se novinářka, která za svou práci získala mimo jiné už několik ocenění Czech Press Photo.
Podívejte se na první díl úžasných žen:
ÚŽASNÉ ŽENY: Topmanažerka Renata Mrázová
ÚŽASNÁ ŽENA Marta Jandová: Chtěla jsem mít víc dětí, ale nevyšlo to
VIDEOROZHOVOR S PAVLOU HORÁKOVOU: Napsat román byl můj sen
ÚŽASNÁ ŽENA Marie Šabacká: Štve mě zpochybňování klimatických změn
