Ženskost v roce 2015

Potkávám jich čím dál víc: žen, které to přepískly. Mají krátké sukně, upnuté pořádně na tělo, výstřih, pod kterým je zřetelný dekolt nahoněný vycpanou podprsenkou, a dlouhatánské gelové nehty.

Kamarád ze Skotska, kterému jsem před časem ukazovala krásy denní i noční Prahy, na mě v jednom pražském baru koukal trochu vyjeveně. Divil se, proč jsem ho vzala do vykřičeného podniku. Jenže prostitutka nebyla široko daleko žádná – všude byly ženy, které chtěly být ‚jen‘ hezké. Bohužel, mnohé z nich si pod svůdností a ženskostí představují tu nejagresivnější a nejlacinější formu sex-appealu. Přitom přehnaná vyzývavost je specialitou zemí východního bloku, na Západě je podobný styling naprosto diskreditující – v anglicky mluvících zemích si s ním rozhodně nevysloužíte obdiv, ale spíše politicky nekorektní označení white trash. Gelové nehty, výrazné opálení ze solária a umělé vlasy tloušťkou a délkou připomínající koňské žíně jsou totiž doménou pornohvězd.

Proč vlastně na ulicích potkáváme tolik kopií Agáty Hanychové, byť někdy v blonďatém vydání? „Dnešní doba moc nepřeje přirozenosti, stále se dostáváme do konfrontace s absolutně dokonalými ženami, které mají perfektní pleť, postavu, účes, oblečení, i detaily jako řasy, nehty… Je tak vlastně logické, že každá z nás dříve nebo později této ‚masáži‘ nějakým způsobem podlehne. I já jsem měla asi měsíc gelové nehty,“ míní psycholožka Lucie Horníková.

Když je všeho moc…
„Není to o inteligenci, spíš je to ukázka toho, že na to mám a že jdu s proudem,“ doplňuje psycholožka. Vizáž Agáty Hanychové, Gabriely Dvořákové nebo Moniky Marešové se dá jednoduše napodobit. Stačí se řídit měřítkem, že musí být všeho moc – vlasy co nejdelší a nejhustší, řasy dlouhé tak, že při mrkání vznikne průvan, prsa ven, ukázat nohy, rty vykreslit výraznou rtěnkou a hlavně je našpulit… Osobně věřím, že zmíněné celebrity jsou nejkrásnější hned ráno, ještě než si nasadí ‚mediální‘ obličej.

Navíc nápodoba hvězd, které mají všeho moc, je trochu nesmyslná. To, co funguje v televizi či v cirkuse a přitahuje bulvár, působí v reálném životě spíš směšně. Jako bychom v 21. století měli utkvělou představu, že své kráse a ženskosti musíme nějak pomoci. „Extrémnost je přírodě vlastní: doslova překypuje tvary, barvami či velikostmi, které se tu a tam utrhnou ze řetězu a přerostou únosnou a často i zdravou mez. Typickým příkladem je třeba paví ocas či mohutné a rozeklané jelení paroží, které sice signalizuje, jaký je daný jelen ‚chlapák‘, ale zároveň to výrazně omezuje jeho pohyblivost a také nadmíru zvyšuje náklady na údržbu této parády,“ poskytuje vhled do zákonů přírody antropolog Michael Josephy, který přednáší na Karlově Univerzitě.

Jenomže zatímco ve zvířecí říši se čepýří hlavně samci, u lidí je zdobení výsadou žen. Umělé řasy jako stylizované paroží, místo pavího ocasu se oháníme nalepenými nehty, které vypadají jako malé lopaty… Fanynky gelových nehtů jsou mimochodem kapitola sama pro sebe, nehty vnímají jako jakousi osobní galerii a v salonech si na ně nechávají vytvářet přímo neskutečné výjevy: od západu slunce v Karibiku až po sněhuláky či velikonoční zajíce. Na internetu jsem našla galerii těch nejbizarnějších případů – dost mě překvapily, ale dech mi vyrazila až diskuze pod snímky. Většina diskutérek totiž nepochopila negativní vyznění článku a nehtové umění obdivovala ve smyslu „čím divočejší, tím lepší a co je špatného na tom, když chce mít žena upravené nehty…“ Nic proti, ale zářivý akrylát, pod kterým může být cokoli včetně zbytku hlíny ze záhonu, nepůsobí tak upraveně jako krátké vlastní nehty.  

Čím větší prsa, tím větší žena?
„Člověk má tu (ne)výhodu, že může pokračovat tam, kde příroda skončila. Na přirozené dokáže nastavit umělé a limitován je jen svým vkusem a penězi. Součástí této naší doby plastické jsou pak nejen umělé řasy, barevné dlouhé nehty, ale třeba i nejrůznější silikonové výplně,“ doplňuje antropolog Michael Josephy.

Podle toho, s jakými požadavky chodí ženy nejčastěji za plastickými chirurgy, jsou symbolem ženství hlavně prsa. Čím větší prsa, tím větší žena. „Přestože by Věstonická venuše jako pravěký symbol ženství se svými příliš mohutnými prsy a boky dneska asi nikoho nenadchla, její základní tvary – prsy a boky – jsou dodnes výrazným symbolem ženství. Dnešní doba podle mého názoru dává hlavní důraz spíše na krásná prsa, a tak se setkávám s tím, že ženy s drobnými prsy tímto nedostatkem trpí,“ říká plastický chirurg z 1. kolínského sanatoria Svatopluk Svoboda. Jenže ani plná prsa, ani botoxové rty nejsou zárukou toho, že nám muži budou padat k nohám jako femme fatale.

„Ženskost je jako džbán, který v průběhu času a vývoje kultury pokaždé tak trochu pozmění svůj tvar i obsah. Navzdory obecnému přesvědčení však neplatí, že čím víc se tyto části zvýrazní, tím jsou atraktivnější. Může pak docházet k podobnému jevu jako u kulturistů, kteří posilují do extrému (a nikdy si nebudou připadat dostatečně svalnatí a atraktivní), a to i přes to, že se ženám podle výzkumů přehnaně svalnatá postava nelíbí. Navíc ženy pomocí módy a úpravy zevnějšku mnohdy nesoutěží jen o mužskou pozornost, ale mezi sebou. Není vyloučeno, že se přehnanou zdobivostí trumfují. Ne nadarmo dlouhé a krvavě rudě nalakované nehty představují typicky ženskou zbraň…“ tvrdí Michael Josephy.

Na tom, že můžeme využívat své typické ženské zbraně, pochopitelně  není nic špatného. Jen je zkrátka nutné zachovat jistou eleganci a střídmost – i umělé řasy mohou vypadat přirozeně, silikonová prsa se od přírodních nemusí na první pohled lišit a účesu spíš než nastavené prameny pomůže šampon. Nejde totiž o to, abychom vypadaly jako od Mattela.