Zápisky manželky, matky a macechy: Pozdě Pištu honit!
Být intelektuál (a kdo se za něj nepovažujeme) má řadu výhod. A také nevýhod. Například tu, že nesmíte podléhat komerční masáži.
Na Vánoce jste jistě uvědoměle koupili pouze stromek, který by beztak podlehl pravidelnému prosvětlování lesa. Kapra jste nepouštěli romanticky zpátky do řeky, protože víte, že by tam chcípnul. A kachny na rybníce nekrmíte houskami, ale mrkví, aby neztloustly a nezlenivěly. Ne ne, vy se nenecháte nikým manipulovat a pohrdáte lacinou romantizací života!Jenže pak přichází únor. A s ním svatý Valentýn. Osobně mám s tímto svátkem dost konfliktní vztah. Pochopitelně ho neuznávám. Je to bezduchá komerce z dovozu, chytrý marketing, který nás má přinutit kupovat nepotřebné věci a sladkosti v hluchém obchodním období mezi Vánocemi a Velikonocemi. Podléhají mu jen povrchní lidé, kteří nemají dost síly vzepřít se konvencím, že? Ostatně dva dny po něm mám stejně narozeniny, tak se to spláchne při jednom.
Odporný pugét! Nebo ne?
No a pak jedu večer 14. února z práce metrem. Jedna zamilovaná dvojice vedle druhé. Dívky drží v rukou uvadající květiny, tváří se šťastně a je jim úplně fuk, že ty růže pocházejí z neekologických plantáží v Africe a Latinské Americe a sbíraly je pětileté děti. Mimochodem, věděli jste, že v takové Francii se prodá 600 milionů růží ročně – a většina z nich právě na Valentýna? Dokážete si představit tu ekologickou stopu, co vaše růže zanechá? Odporné. Kývám se ve vagoně sem a tam a říkám si, jestli jsme to s mužem s tou intelektuálskou distancí nějak nepřehnali. Soused loni sousedce vyšlapal na Valentýna pod okny paneláku do sněhu obrovské srdce. Představit si u něčeho takového mého muže je úsměvné. Akorát že já se neusmívám. Asi jsem někde udělala chybu. Nechci růže z Afriky ani náušnice s brilianty (už jste slyšeli o pracovních podmínkách v botswanských diamantových dolech?). Ale to srdce… ech. Jenže to bych si bývala musela vzít Pištu Hufnágla! Můj muž je absolutní praktik. Tyhle lidi poznáte tak, že nedělají nic navíc. Jejich život je řízen čistě mozkem (a pak ještě jedním orgánem, ale to je zas na jindy). Proč sundávat slipy a ponožky ze šňůry a skládat je do skříně, když si je můžu brát rovnou ze sušáku na sebe? A proč by někomu mělo vadit, že tam visí týden? Proč...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ÚNOROVÉ MARIANNE!
Autorka článku: Lucie Zídková
