Učme se řídit od mužů

Ne, já fakt neřídím jako chlap! Řídím jako já.

Vůbec si netroufám tvrdit, jestli dobře, nebo špatně. Protože to se ukáže pokaždé znovu, když nastartuju a vyjedu. Takže, prosím, opravdu mě už nesrovnávejte s muži!

Když ze mě vyvanulo feministické podráždění, došlo mi, že řídit jako chlap může být skutečně výhoda. Mají to totiž vychytané. Jakmile začneme jezdit jako oni, budou se divit, jaká jim to vyroste na silnicích konkurence. Sepsala jsem si proto hezky pod sebe, co bych se chtěla na cestách naučit.

1) Parkovat

O ženách a parkování koluje hodně vtipů. Třeba tenhle: Víte, proč žena neumí pořádně zaparkovat podélně do řady? Protože (dotyčný, který anekdotu vypráví, ukáže mezeru mezi palcem a ukazováčkem, aby mezi nimi byla vzdálenost asi dva centimetry) jí odmalička tvrdí, že tohle je deset centimetrů. Haha. Jenže ženám nejde parkování hlavně proto, že jsou pečlivé a ohleduplné, nechtějí nikomu překážet. Dbají na to, aby mezi nimi a auty okolo bylo dost místa, aby mohli ostatní v pohodě nastoupit a vyjet. Chlap vidí flek, kam by se nevešla ani tříkolka, vytřeští oči a zařve – „to je místečko“. A už se tam souká. Hrc, narazí do nárazníku auta před sebou, hrc, prohne espézetku tomu za sebou. A je mu jedno, že na půl hodiny zastaví provoz v centru Prahy. Bude se umísťovat, dokud se neumístí. (Tohle mají tak nějak v genech.)

2) Předjíždět

Zatímco žena čeká, až bude široko daleko volná silnice, a teprve pak v klidu vyhodí blinkr (před tím se samozřejmě podívá, jestli někdo nepředjíždí ji), muž vyrazí, přestože se na něj řítí konvoj kamionů. „Se uhni, debile, ne? Dyť tady máš místa, že by se tu dal udělat ples.“ A ten kamion se fakt uhne.

3) Nadávat

Trochu už jsem naznačila v bodu Předjíždět. A nejsou to nadávky ledajaké. Já jsem se zatím naučila recitovat si pro sebe „pánovi v klobouku, vyhni se v oblouku“, v případě většího pohnutí vykřikuji „ty idiote, ty kreténe velkej či mastodonte“ (obojí pro náklaďáky). Muži používají speciální autové nadávky: „Máš vypíchlý voči, vole? Ty seš ale národní závodní umělec! Kam se rveš s tím pryskyřičníkem?“ Není mi jasné proč, ale trošku v tom cítím atmosféru Rozmarného léta.

4) Ignorovat počasí

Neviděla jsem muže, který by si ráno pustil předpověď nebo snad sledoval dopravní zpravodajství. To snad ledaže by tušil prsatou rosničku. Je jim úplně fuk, jestli bude náledí, slejvák nebo chumelenice. „Simtě, ty toho naděláš, tak trochu sněží, no.“ Chumelí tak, že nenajdete před domem auto. „To se projede…“ Jedině snad kroupy jim trochu vadí: „Aby mi tak poďobaly mazlíka.“ A mazlíkem fakt nemyslí vás.

5) Naparovat se

Jo, protože přesně tohle oni dělají. Tedy za předpokladu, že jedou v AUTĚ. AUTEM se nemyslí všechno do obsahu 1,2 něčeho zapsaného v techničáku, případně modely, které už byly několikrát na STK. Tetelí se, ruku volně položenou na předních dveřích, případně na stehně spolujezdkyně, otáčejí se po kolemjdoucích (jestli si všimli, jaký to jede borec). Zkrátka si užívají. A je jim úplně jedno, že blbě parkují, neumějí předjíždět a mluví jako kanál. Kdybych se všechno tohle naučila, řídila bych jako chlap. Jenže to já nechci. Byla bych ale ráda, kdyby mi některý z nich konečně jednou řekl – řídíš jako žena. A myslel to jako poklonu.