Měníme svět kolem sebe
Ne vždycky jsme spokojení s daným stavem věcí. Nic nefunguje tak, jak si představujeme, a zdá se, že nám okolnosti nehrají do karet. Představte si, že máte tu moc začít si tvořit svět podle vlastních představ. Je k tomu zapotřebí trochu odvahy, aktivity a optimismu, že se věci podaří.
Pocházím z malého města na severu. Způsob života na maloměstě, kde lidé žijí od výplaty k výplatě, si málokdo, kdo to nezažil, umí představit. Pro větší nákupy se dojíždí, když sháníte něco speciálního, jede se do Prahy. Vybrat si, kam umístíte svoje dítě, je velmi jednoduché – ve městě jsou dvě školky a dvě základky. Podobné je to i s restauracemi, kinem, divadlem, bazénem, sqashem, parkem atd. Prostě berete, co v daném místě je, a když to není, rezignujete. Naštěstí ne všichni. Jsou lidé, kteří se nebojí vzít věci do svých rukou.
Když je dobrá vůle
Podobný pocit nespokojenosti, že život na maloměstě není úplně procházka růžovým sadem, měly i místní mladé maminky. Proto se spojily a založily vlastní mateřské centrum. Utopie? Ani ne. Všechno mají perfektně zorganizované a obejdou se i bez příspěvku radnice. Občanské sdružení s názvem Mateřské centrum Jonáš působí v dříve opuštěném patře kulturního domu, které město bezplatně pronajímá. Ten vybavily starším nábytkem z mateřských školek a svým vlastním z domova. Dopoledne obvykle probíhá hernička, kam chodí maminky s dětmi. Maminky mohou využít toho, že je dítě hlídané, a zařídit si nezbytné záležitosti. Na programu jsou hodiny zpívání, výtvarné dílny nebo správné mluvení. Centrum tak plní dvě funkce – jednak pomáhá mladým rodinám, které třeba nemají dopoledne hlídání, a pak také předškolní děti zařazuje do kolektivu a učí je zábavnou formou.
Dobrovolná práce není zbytečná
„Nedávno jsme dostali grant na zakoupení cvičebních pomůcek od nadace Vodafone. Od té chvíle u nás probíhá zdravotní tělesná výchova, která napomáhá zdravému držení těla, odbourává ploché nohy, kulatá záda a podobně. Absolvovala jsem speciální kurz, aby takové cvičení mělo odbornou garanci,“ říká jedna ze členek sdružení Romana Havrdová. A z čeho je mateřské centrum placeno? Každá maminka při návštěvě zaplatí symbolický poplatek, který jde do společné kasy a z ní jsou placeny pomůcky a třeba kafe a čaj. Práce maminek, které chodí pravidelně do centra, vedou kroužky a zajišťují provoz centra, je dobrovolná. Záleží na jejich domluvě, kdo z nich a kdy přijde.
Za záchranu místa
Nemusím jezdit daleko a vidím další příklad toho, jak lidé berou svět do svých rukou a mění ho k obrazu svému. Manželé Kantovi žijí v malé obci asi hodinu od Prahy. Už roky se věnují tvorbě vitráží. Protože jim není lhostejné místo, kde žijí, a mají rádi vše původní, co se v obci a okolí zachovalo, založili s přáteli občanské sdružení na záchranu nejrůznějších křížků, božích muk, pomníčků a dalších objektů tvořících historii kraje. Prvním velkým počinem je rekonstrukce rozhledny, která už roky chátrala a nebyla veřejnosti přístupná. Sdružení pokračuje postupnou záchranou kostela, kde manželé chtějí zřídit muzeum vitráže. To vše díky dobrovolným brigádám, finančním darům a penězům z grantů. Pro okolí má jejich zájem nemalý přínos. Rozhledna opět přitahuje zájem lidí. Každoročně se tady pořádá festival, obyvatelé znovu objevují zapomenuté, setkávají se a klábosí spolu nad kelímkem piva. Funguje to u vás stejně?
