Matka a dcera: Může mezi nimi existovat důvěrné přátelství?
Nedávný článek ve Wall Street Journal popisuje příběhy matek, které se rozhodly přeskočit mateřskou roli a za každou cenu se snažily stát nejlepšími kamarádkami svých dcer. Ovšem je to vůbec možné? Může být matka nejlepší kamarádkou své dcery? A je to vůbec správné?
Intimní povaha mezi matkou a dcerou bývá někdy matoucí. Když jsou si blízko, vztah může simulovat přátelství prostřednictvím známých charakteristik, jako je empatie, naslouchání, věrnost, starost. Nicméně, jak říkají psycholožky Linda Perlman Gordon a Susan Morris Shaffer, vztah matka/dcera má svá specifika, která ho odlišují od nejlepšího přátelství. Mezi tyto charakteristiky patří mimo jiné hierarchie odpovědnosti. Tato hierarchie v kombinaci s bezpodmínečnou láskou brání tomu, aby matky a dcery byly nejlepší kamarádky. Psycholožka Jitka Nesnídalová si však naopak myslí, že právě tato bezpodmínečná láska umožňuje přátelství i mezi matkou a dcerou. „Mnoho lidí tvrdí, že to není možné. Já ale věřím, že je možné, aby měla matka s dcerou kamarádský vztah. Právě proto, že v kamarádství jde o podporu a pochopení a bezpodmínečnou lásku. Stejně jako u rodičovství by naši rodiče měli být našimi nejlepšími průvodci.“
Matky jsou především vzorem a autoritou
Hlavní složkou přátelství je rovnost, v případě matky a dcery však o rovnost nejde. Matka by měla být pro svou dceru především autoritou, která je za ni odpovědná. Ovšem jsou situace, kdy matka zaujímá k dítěti rovnocennou roli, to když si s dcerou hraje, rozhoduje, jaké šaty si oblékne – tedy v situacích, kdy nemusí být autoritativní. V pubertě se však tyhle role převracejí a narovnávají. Jitka (23) říká: „Miluji trávení času se svou mámou, ale nepovažuji ji za nejlepší kamarádku. Je prostě moje máma. Nejlepší přátelé za mě neplatí šaty, nezaplatí mi moji svatbu. A chci, aby moje máma byla nadále moje máma!“
Přehnaná blízkost potlačuje nezávislost
Matky a dcery nestojí nikdy na stejné úrovni – to říkají psycholožky Linda Perlman Gordon a Susan Morris Shaffer. Naše maminky vyrůstaly v generaci, kdy byly jasně definovány role mezi matkami a dcerami. Dnešní matky se však velmi často chovají ke svým dcerám jako sestry, svobodně mluví o svých sexuálních partnerech a společně dokonce navštěvují bary a diskotéky. Podle psycholožek však tahle blízkost potlačuje sebevědomí a nezávislost dcer. Můžete si být tedy v ideálním případě velmi blízko, nikdy byste se ale neměly snažit stát jejich vrstevnicemi. Během dospívání je totiž pro mladé dívky rozhodující utvářet si vlastní názory a testovat nápady – a to někdy i proti vůli svých matek.
Tradiční role, nebo moderní pojetí?
Vztah mezi matkou a dcerou je mnohem složitější než nejlepší přátelství. Je to vztah, který není nahraditelný žádným jiným. To samozřejmě neznamená, že k sobě nemohou mít blízko. I když se ale s matkou pohádáte do krve, nikdy nepřestane být vaší matkou, máma prostě pokaždé ‚přebije‘ přítele. Otázkou stále zůstává: Může být mezi matkou a dcerou skutečné přátelství? Respektive, mělo by být? Ono to totiž může vypadat neškodně, spousta matek se domnívá, že když se svým dcerám přiblíží skutečně na dřeň, budou nás více respektovat. Jenže – budeme pak nad nimi mít větší kontrolu? Budou nás poslouchat a respektovat? „Své mámy si vážím, a nemyslím si, že by to bylo možné, kdybychom byly důvěrnice, spřízněné duše a kamarádky na mejdany,“ říká třicetiletá Dáša z Prahy. Co si o tom myslíte vy? – Napište nám!
