Kultura roku 2012: co nás dostalo na kolena?
Divadlo, výstavy, film, hudba, knihy... Za uplynulý rok se toho odehrálo opravdu hodně. S koncem rekapitulujeme a vybíráme naše srdcové záležitosti na poli kultury. Jaké jsou ty vaše?
1. Výstava po tmě
Redaktorka Markéta v únoru navštívila Neviditelnou výstavu. „Nikdy jsem z výstavy neodcházela tak plná dojmů jako v tomto případě!“ tvrdí ještě téměř po roce. Její dojmy z výstavy si můžete přečíst ZDE.
2. Popelka v Národním
Další z kulturních záležitostí, do které se Markéta v tomto roce zamilovala, bylo baletní představení Popelky v Národním divadle. „Scéna a kostýmy jsou nádherné, moderní a naprosto stylové. I když vás balet tolik nebere, tak tyto detaily si opravdu užijete. Líbila se mi také scéna, která byla sice v porovnání s kostýmy lehce minimalistická, ale díky tomu krásně dotvářela atmosféru. Jednoznačně stojí za to vidět!“
3. Nejlepší kniha pro svobodné
Jedná se o velmi silný literární dokument o ženách, které se nikdy nevdaly ani neměly děti. Autorka dala dohromady velice intimní zpovědi osmi žen o tom, jak se jim žije s jedním z nejfrekventovanějších klišé. Rozhovor s autorkou knihy si můžete přečíst ZDE.
4. Keira v Tolstého románu
Dlouho očekávaná premiéra velkofilmu Anna Karenina s Keirou Knightley v titulní roli předčila moje očekávání. Do kina jsem vešla plna pohrdání nad velkou britsko-francouzskou produkcí a odcházela překvapivě okouzlena. Trojice ústředních hrdinů (Keiřina manžela hraje Jude Law a hraběte Vronského Aaron Taylor-Johnson) nezklamala, bylo mezi nimi potřebné napětí. Nadšená jsem byla také kamerou Seamuse McGarveye. Skvělý filmový zážitek!
5. Herec roku…
… je pro mě jednoznačně Michael Fassbender. Poprvé jsem ho zaregistrovala, jak si o něm špitají kamarádky, a vůbec jsem nechápala, co na tom chlápkovi s divným jménem a celkem tuctovou vizáží vlastně vidí. Pak jsem ho ale viděla v adaptaci románu Jana Eyrová, a vše bylo hned jinak. Bavila mě i jeho znuděnost a citová vyprahlost ve filmu Stud.
6. Nejkrásnější titul
Zbožňuji módu a knihy o ní jsou základním stavebním kamenem mé knihovny. Obrovskou radost mi v letošním roce udělala reedice dvoudílného svazku publikace Móda – Sbírka Kyoto Costume Institute. Původní vydání bylo již několik let beznadějně rozebrané a rvačka o něj byla i v knihovnách po celé republice. Velkoformátové vydání je výborné pro všechny fanoušky módní historie. Mají jedinečnou možnost pěkně zblízka si prohlédnout úchvatné oděvní detaily.
7. Konec hádek, všechno dobré!
Snad odjakživa obdivuji skvělé texty Pražského výběru, solidní zpěv Michaela Kocába, lehce šílený projev Vildy Čoka, nejlepší kytarové riffy Michala Pavlíčka a zběsilé tempo bubeníků Klaudy Kryšpína a Jiřího Hrubeše. Léta jsem je mohla poslouchat jenom cestou do práce v MP3 a sama sebe se ptala: Jaké by to asi bylo, kdyby pánové Kocáb s Pavlíčkem hodili za hlavu malicherné spory a začali zase hrát v původní sestavě? Moje prosby i přání statisíců fanoušků byly letos vyslyšeny! Jejich nedávná koncertní šňůra byla skvělá, a ačkoli protagonisté stále více vypadají jako jejich oblíbený stařec Ropotámo, který se na jevišti také ukázal, předvedli nadšenému publiku, že ještě rozhodně nepatří do starého železa. Turné bylo natolik úspěšné, že Pražský výběr přidal dva březnové koncerty. Ten pražský si opět nenechám ujít!
