Jak být šťastná v práci

Jak tedy najít motivaci?
Motivace je stav, který aktivizuje naše chování a dává mu směr. Jenže s ní někdy bývá problém – co nás totiž vlastně v různých situacích aktivizuje a co dává našemu chování směr? Jde o to, co vychází z nás a našich přirozených potřeb, nebo spíš o tlak vyplývající z kulturně podmíněných norem, kterým se z nějakého důvodu podřizujeme? Pokud mluvíme o profesním životě, naší motivaci prospívá, když můžeme dělat práci, kterou jsme si vybrali dobrovolně, máme ji rádi a vykonáváme v ní věci, které nás rozvíjejí, a to všechno v přiměřené časové době, za přiměřený plat a mezi lidmi, s nimiž se dostatečně shodneme.

A kdy můžeme o motivaci přijít?
Když jmenované okolnosti – nebo i jen jedna z nich – významným způsobem naplněny nejsou a když nám takzvaně hasne pohon. To může být přechodné, například z důvodu dočasného vyčerpání a únavy, ale také trvalejší, když nás nespokojenost zmáhá dlouhodobě.
Naše motivace bývá tím silnější, čím více se s tím, k čemu se chceme skrze práci přiblížit nebo co chceme získat, vnitřně ztotožňujeme. Chceme-li zdravou motivaci najít, nezbývá než být k sobě hodně upřímní a hledat to, co nás skutečně naplňuje a co nám dává smysl. Což může být snadno v rozporu s tím, v čem vidí smysl současná společnost bezhlavě toužící hlavně po hmotném majetku a podporující soutěživost, výkon a sebestředný individualismus, tedy hodnoty, které k dlouhodobému uspokojení nevedou.

Jaké jsou návyky efektivních lidí?
Nejefektivnější bývají workoholici, kterým z vlastního života nic nezbývá… Osobně považuji za vůbec nejefektivnější, když člověk dokáže sám se sebou komunikovat a utvářet svůj život tak, aby si ho pokud možno nekomplikoval destrukcí jakéhokoliv druhu. Souvisí to se sebepoznáním: Jaké posilující a oslabující vlastnosti mám? Jaké jsou mé dovednosti, co mě baví, v čem vynikám? Nakolik se mohu spolehnout na své zkušenosti? V profesi jde navíc i o to, zda pro ni mám dostatečné vzdělání. Jde také o návyk všímat si svých pocitů a svého prožívání. Ujasnit si, co chci. Rozvíjet důležité vztahy. Přiměřeně pečovat o své zdraví. Nebát se čelit stresu, jednat účelně, umět říkat ne. A také udržovat kontakt s něčím, co přesahuje všednost a dává nám tolik důležitý nadhled.

Jak najít, co nás v práci uspokojuje?
Všichni máme nějaké vrozené dispozice. Ten dělá to a ten zas tohle. Svou profesi bychom se v ideálním případě měli snažit propojit s tím, v čem jsme dobří a co nás naplňuje. Skutečná motivace totiž přichází jen s tím, co nás těší nebo co nám dává smysl. Než najdeme uspokojující povolání nebo pracovní místo, bývá ale často nejprve třeba překonat různé překážky a dočasně umět i zatnout zuby. K svému cíli se přiblížíme, když se nám bude dařit žít autenticky. Což někdy znamená, že jistotu v prosperující (nudné) firmě a tučný plat vyměníme za riziko (vzrušujícího) podnikání a finanční nejistotu. Jde o umění kompromisu, o neustálé balancování na hraně mezi ubíjejícími konvencemi a vnitřní pravdivostí. Je nutné vycházet z toho, kdo jsem, co umím, co mohu a chci nabídnout, a co za to naopak čekám.  

Jak neusnout na vavřínech?
Vavřínové věnce byly v antických státech udělovány významným nebo vítězným osobnostem, které si svým úspěchem zajistily existenci, nemusely už pracovat, a naopak mohly na svých vavřínových věncích obrazně spočinout. V naší mluvě jde o vyjádření přílišného ustrnutí poté, co jsme něčeho dosáhli. Současný profesní úspěch se s usnutím na vavřínech, domnívám se, vylučuje, protože je třeba stálého doplňování nových vědomostí a stálého seberozvíjení.