Holka z Východu na Západě: Vědí o nás! Díky Patovi a Matovi a slivovici
Mí kamarádi – holandský pár – byli na prázdninách v Česku. Prvních pár dnů byli v Praze a pak v nějaké vesničce v okolí. Po příjezdu se mě zeptali, co se stalo našim servírkám, že jsou tak otrávené, a že je super, že se u nás dá pořád koupit Old Spice, a taky že máme hutný chleba. Pochopila jsem, že přichází debata ‚Vy a My‘, a začaly se mi vybavovat ostatní dosavadní reflexe o České republice, které jsem zaznamenala, a chtěla bych je tak zaznamenat i v tomhle sloupku.
Po tom, co jsem zkritizovala jejich chleba (že by se dal jednou rukou zmáčknout do kuličky a po někom hodit), jsem se snažila vysvětlit, že se slečnám barmankám nic nestalo, že to je prostě jejich pracovní náboj, a slíbila jsem, že až pojedu příště domů, dovezu nový Old Spice. Stejně jako pokaždé vozím Paulovi, co chodí k nám do hospody, Fernet Citrus. Vedle Fernetu znají ještě naši slivovici, přičemž ji vyslovují s nadšeným výkřikem v hlase jako ‚slivovič‘. Jedna bývalá zubařka mi dokonce vyprávěla, že byla u nás za komunistů a zuby opravovala právě za lahve slivovice.
Když mluví Holanďani o Česku, potkávám se se znalostní a inteligenční statistikou padesát na padesát. Padesát procent Holanďanů v Česku bylo a něco o něm ví, dokonce se ze mě snažili tahat historické znalosti o Dubčekovi a Husákovi. Na druhou stranu pak máte zase takové, kteří, když řeknete, že jste z Česka, reagují: „No, já jsem byl jednou v Jugoslávii…“ a zopakují to stejně sebevědomě, i když přijdou na pivo podruhé, protože zapomněli, jak jste jim minule vysvětlovali, že Balkán je trošku bokem. Taky se třeba ptají, jestli jsem poprvé v zahraničí a jak je to v Česku s tiskem, jestli můžu normálně psát do novin, jestli máme teda demokracii, nebo ne. Dřív mě tahle otázka vytáčela, momentálně si ale na odpověď beru mnohem víc času.
Překvapilo mě, kolik mužů Holanďanů bylo v Praze těsně po revoluci. Jak mi pak sdělil můj známý, spousta místních se totiž domnívala, že to bude v Praze jedna velká party a veselé holky. Téhle teorii věřím, často mi pak totiž na baru se smutnou tváří sdělují, jak to v Praze vůbec nebylo podle jejich představ, jak to bylo všechno nějak šedé a holky byly zachmuřené. České holky považují za milé a komunikativní, je s nimi sranda. Problémem ale prý je, že u nás neumíme anglicky, a tak každý druhý Holanďan umí říct „Dvě pivo“ nebo „Dej mi pusu“.
„Dej mi pusu“ reflektuje, jak u některých typanů funguje stereotyp ‚holka z Východu‘. Během třetí věty se mě zeptají, jestli mám kluka, k mé holandské kolegyni by si tohle nedovolili. Identita ‚holky z Východu‘ tady jednoduše v některých ‚mužích‘ vzbuzuje mylné naděje na úspěch.
ČTĚTE TAKÉ:
Holka z Východu v západním světě: Klučičí kadince, velké svetry a pohlední čtyřicátníci
Holka z Východu v západním světě: Holandské multi-kulti aneb United Colours of Holland
Vedle Prahy jich taky hodně jezdí kvůli pivu do Plzně, a když vám to sdělují, tváří se, jako by procestovali celé Česko. Nicméně všichni mi doteď dali za pravdu, že české pivo je nejlepší a pro ně i neuvěřitelně levné, za stejnou cenu si tady dají totiž jen třetinku. Vedle Plzně pak taky znají ještě Slovensko a spoustu z nich zajímá, proč jsme se se Slovenskem rozdělili, jaký je vlastně rozdíl mezi námi a Slovenskem. Když se pak dostaneme k politice, ví se o nás, že nechceme přijmout evropské kvóty a že jsme xenofobní.
Na čem si ale Holanďané opravdu ujíždějí, jsou Pat a Mat. U nich se jmenují Buurman en Buurman (Soused a soused) a v holandském podání tihle modelínoví panáci mluví. Komentáře jako „dobré!“, „a co takhle?“ mi přijdou celkem směšné, nicméně když jsem se stěhovala, bylo příjemné vědět, že pochopí, když zazpívám znělku nebo řeknu „A je to!“. I když oni píšou „Aieto!“ a ve skutečnosti nevědí, co to přesně znamená. Takhle nás tedy asi vidí, zjednodušeně, špatně, překrouceně, ale taky s velkou zvědavostí a pozitivně. Nic nového, stejně jako to, že vedle Pata a Mata znají náš fotbal, hokej a Martinu Navrátilovou.
Klára pro Marianne bloguje z Nizozemka, kde již delší dobu žije.
