Designérka kabelek Lucia Jamrichová: Byznysplán jsem neměla, štěstí ano

„Nebylo to tak, že bych se jednoho dne probudila a řekla si: Tak a teď budu prodávat kabelky. Všechno šlo pozvolna, byznys jsem tak mohla postupně zvětšovat. Jinak to ani nešlo, vždyť jsem neměla ani byznysplán, ani kapitál. Měla jsem vlastně jen velké štěstí," vzpomíná Lucia. Kabelkám se začala věnovat během práce, která ji živila, i když vždycky měla trochu volnější profesi a byla na volné noze. Pak se odstěhovala do Berlína.

„Nějaký čas jsem tam nemohla sehnat práci, a tak jsem začala háčkovat síťovky," popisuje prvotní vznik značky Luciela Taschen. I když dneska seženete síťovky v každém bioobchodě, před osmi lety se tu o stylovou obrodu chemlonových síťovek postarala právě Lucia. Ta své tašky háčkovala ručně z luxusních bavlněných přízí podle předlohy, kterou měla po babičce. Ty s logem LT byly moderní, a navíc se daly smotat do praktického hakysaku. A protože zrovna začínala nostalgická vlna, byl o síťovky zájem.

Háčkované tašky byl ale jen první krok, když pak pro sebe sháněla dokonalou koženou tašku, kterou však nikde neobjevila, začala pronikat i do kožedělné výroby. Ve spolupráci s brašnářem vytvořila své první kožené kabelky – kulaté a multifunkční.

Práce všeho druhu
„Moji zákazníci nejdříve byli hlavně z řad kamarádů, známých, sousedů, kamarádů kamarádů...," říká designérka. Podnikání dostalo profesionálnější obrysy až v okamžiku, kdy objevila volný prostor pro showroom na pražské Letné. Dala výpověď v práci a začala budovat butik. „Rozhoduji se intuicí, do čeho jít, a do čeho ne, co už je velký risk. A zatím mi to takhle vychází," říká Lucia.

„Vlastní obchod byl velká výzva. Smlouvu jsem měla od ledna, v únoru jsem si zlomila nohu, a tak jsem rekonstrukci řídila z vozíčku. Zpočátku jsem měla otevřelo jen dvakrát do týdne na pár hodin odpoledne, k tomu jsem pracovala na různých jiných projektech," popisuje Lucie, které časem značka zabrala veškerý čas. Na Letné fungovala dva roky a letos na jaře se přestěhovala do nového butiku v Petrské ulici. A pracuje ještě intenzivněji. „Chodí sem hlavně lidé, kteří znají jen značku, a ne mě jako osobu. To je zajímavý rozdíl," vypráví Lucie.

Ta si tu také uvědomila ještě jednu věc: „Došlo mi, že nechci expandovat, naopak chci být lokální, tady na Praze 1, na kouzelném Petrském náměstí. Nic mi nechybí. Představa, že se značka rozroste a já budu jen designér a na všechno ostatní budu mít tlupu manažerů, mě spíš děsí. Chci být v kontaktu s lidmi. Nechci, aby zmizela podstata toho, co mě na práci baví."