Dál, výš... aneb opravdu musíme být nejlepší na světě?
Všichni chceme být zdravější (žádné sladkosti a chůze hodinu denně!), chytřejší (knihy budu číst jen anglicky!), lepší hospodyňky (uvařím celou Julii Child!) a pochopitelně také dokonalé matky. Jenže proč vlastně?
Jako bychom nikdy nebyli dost dobří takoví, jací zrovna jsme. Musíme růst a pracovat na sobě. Neustrnout. Ekonomové tento jev nazývají iluzí růstu, podle knihy anglického ekonoma a ekologa Richarda Douthwaitea The Growth Illusion. Jenže právě představa, že světová ekonomika musí neustále růst, nás podle Douthwaitea jednou zničí. V ekonomii se nevyznám, ale myslím, že tahle myšlenka má obecnou platnost. Je hezké mířit pořád výš - k lepší práci, vyššímu počtu známých nebo ještě nechutnější sumě na účtu. Jenže každý, komu je nad sedmdesát let, vám prozradí tajemství, které budeme muset ve vyšším věku objevit všichni. Že přijde chvíle, kdy začneme "růst do země". Časem vám totiž dojde, že už z vás nebude mistr světa ve fotbale... Ale vadí to?
Nejen nad tím se zamýšlí Karolína Kamberská v textu Dál, výš, který se můžete přečíst v únorové Marianne, kterou právě najdete na stáncích. Přečtěte si ho a napište nám svůj názor!
