Brněnská romantika okolo vody

Když jsem začínala běhat, dělala jsem to hlavně kvůli čištění hlavy. Po běhu mi vždycky svět připadal krásnější a veškeré problémy se rozpustily jako pára nad hrncem. Když se k tomu přidaly ještě další benefity – krásně zpevněná postava, kamarádky, dobrá kondice... to vše mi bohatě stačilo, nechápala jsem, proč někdo běhá závody. Jednou se zeptal můj taťka: „Tak kdy se zúčastníš nějakého závodu? Já se teď na ně koukal a ta atmosféra byla nepopsatelná." Nechápala jsem, o čem mluví, dokud jsem první závod neabsolvovala. Letos jich mám za sebou už osm a tím posledním byl právě minulou sobotu věhlasný Prígl.

Natěšená
Když mi nadšené kamarádky minulý rok vyprávěly, jak nádherný závod v barevné přírodě byl, jak viděly přehradu, hrad Veveří, přebíhaly přes lávku a absolvovaly zajímavou trať, čekala jsem nedočkavě, až se v dubnu spustí první registrace, a okamžitě byla mezi prvními přihlášenými startujícími. Pak jsem půl roku kontrolovala web závodu, který odpočítával dny do startu. Mám ráda, když u závodu trať znám a vím, co mne čeká. Proto, když jsme s přítelem v červenci trávili u přehrady víkend, tak jsme si kromě plavání, relaxace a výletů po Brně přehradu oběhli. Trasa nás hned zaujala – většina závodu se běží na asfaltu, ale nechybí ani běh mírným terénem a lesem.

Den D
Ráno jsem vstala a cítila se dobře. Posilnila jsem se obvyklou běžeckou snídaní – jogurtem s vločkami, banánem, hroznovým vínem a chia semínky. Startovní balíčky jsme už měli den předem vyzvednuté, přesto jsme už okolo půl desáté byli na místě. Zaparkovali jsme u chatkové oblasti v nedalekých uličkách a vychutnávali si předstartovní atmosféru. Před každým závodem jsem napnutá jako drátek, a tak jsem ocenila zázemí pro běžce, které mi čas strávený před startem skvěle zpříjemnilo. Velký stan na převlíkání a taky dostatek mobilních WC, které jsem dokonce bez fronty hned několikrát navštívila, protože před startem moje psychika dělá svoje.

Běžím!
Před jedenáctou se řadím do koridoru C. Protahuji ještě svaly a potkávám kamarádky z běžeckého klubu, díky kterým je start o dost příjemnější. S prvním výstřelem a hudbou z Rockyho (kterou si předem vybrali běžci na stránkách závodu) startuje první vlna, já běžím až ve třetí, po silnici směr hrad Veveří. Přesně vím, co mne na trati čeká. Mírné kopečky i seběhy, ale hlavně přeběh přes lávku, s dominantou Veveří po levici. Pak se asfaltka mění na lesní cestu. Mám ráda měkčí povrchy, protože často běhám traily. Dobíhám až k obávanému místu, kterému se říká Skalky – protože je plné velkých kamenů. Bohužel místo je úzké, a tak ho jdeme chvíli krokem, takže se vymknutého kotníku ani zlomené nohy nemusím opravdu bát. Tím si odpočinu a načerpám novou energii pro zbývajících osm kilometrů. Kochám se podzimní krajinou a míjím fandící diváky. Přebíhám hráz a plácám si rukou se svým švagrem a s kamarádem ze surfování. Už mi zbývají jen dva kilometry. Vychutnávám si poslední metry a už vidím cíl, který je v kopečku. Protože kopce běhám často a mám je ráda, seberu všechny síly a začnu sprintovat. Přítel mi fandí a já v cíli dostávám na krk další, už osmou medaili v tomhle roce. Jsem nabitá dobrou náladou, rychle se jen převlíct a dát si něco dobrého k snědku. Pak ještě čekáme na vyhlášení, obcházíme stánky s běžeckým vybavením a těšíme na tombolu. V té jsme sice luxusní triatlonové kolo ani pronájem mobilních záchodků nevyhráli, ale vyhráli jsme krásný pocit z úžasně stráveného aktivního dne.

Proč zkusit Prígl příští rok?

• výjimečná atmosféra
• skvělá organizace (převlékárny, dostatek toalet, přehledný prostor startu, vynikající komunikace a dostatek informací před závodem)
• nádherná trať lemovaná přírodou a památkami
• zajištěné jídlo (oběd) a pití po závodu (je v ceně startovného)
• závod není předimenzovaný
• bohatá tombola
• přehledné stránky www.vokolopriglu.cz