Blog: "Mami, ty jsi doma?"
Touto otázkou mě jednoho dne vyvedl z míry můj syn po návratu ze školy. Moje první vnitřní reakce byla - a proč bych jako neměla být doma? Pak mi to došlo. Otázka padla v době, kdy syn začal jezdit ze školy domů sám a poprvé naplno zažil "práci z domova". Dokud jsem pro něj do družiny jezdila, neměl jak poznat, kde jsem předtím s počítačem seděla a pracovala. Občasné večerní šichty nebral na vědomí, protože už spal. Žil tedy v pevné víře, že do práce se "chodí".
Na tuto scénku jsem si vzpomněla při jedné panelové diskusi právě na téma flexibilita v práci. Byla v ní i zástupkyně generace Y, mladých lidí, kteří celkem samozřejmě očekávají, že nebudou muset sedět každý den od devíti do pěti na určeném místě. Že budou moci převzít odpovědnost za svůj výkon, protože tak to nakonec mají už na vysoké, kde přestává stačit odsedět si přednášky. To ostatně potvrzují i naše průzkumy - více než polovina mladých lidí očekává, že budou moci pracovat odkudkoli, nejen v kanceláři, zatímco jen desetina firem v ČR to v současnosti umožňuje.
Z jejího povídání mě nejvíce zaujal postřeh, že jejím vrstevníkům v tomto ohledu tak trochu chybí "role model", tedy příklad generace rodičů. Málokdo z nich zažil, že by rodiče pracovali doma (teď samozřejmě nemám na mysli domácí práce) a měli nastavený nějaký systém osobní i rodinné disciplíny, oddělení světů "jsem doma s vámi" a "jsem doma a pracuji" a pěstování vzájemného respektu, že když někdo pracuje, tak ho ostatní členové rodiny neruší a neočekávají, že přes den nakoupí, vypere a uklidí, protože je přece doma.
Se synem teď procházíme obdobím učení se vzájemnému respektu. On si zvyká, že když pracuji doma, tak za mnou nemůže běhat každých deset minut s nějakou otázkou, a že když mám na uších sluchátka, tak telefonuji a je třeba zachovat klid. Platí to i naopak. Já si uvědomuju, že je dobré si ověřit, co syn zrovna dělá, než ho vyruším s prosbou, aby utřel nádobí. Když jsem se ním nedávno ráno loučila s tím, že zůstávám dnes doma, tak si jen povzdechl, že by se mu moc líbilo, kdyby se taky mohl někdy na matiku a přírodopis připojit z pokojíčku (na tělocvik a výtvarku si rád dojde, o tom nepochybuju).
Pro nastávajícího teenagera má tento režim jednu zřejmou nevýhodu, kterou si zatím neuvědomuje - rodiče ho mohou doma kdykoli přepadnout, takže nebude tak snadné provádět lumpárny s kamarády. Důležitější ale je, že se snad naučí to, že každý je odpovědný za to, co dělá a čeho dosáhne, i když ho zrovna šéf či rodič nevidí, a že práci je třeba odvést, nikoli odchodit.
