Bábinka a jiné kámošky
Taky ráda vzpomínáte na svoji babičku? Já měla babiček pět. Dvě vlastní, jednu nevlastní a k tomu dvě prababičky. Každá byla jiná a já si užívala jejich povahy, to, jak vypadaly, jak se na mě zlobily, jejich zvláštní jídla… Měla jsem ráda jejich skříně s oblečením, vzpomínky, fotky, příběhy. I to jsou důvody, proč si babičky a dědečky hýčkat.
Jak se díváte na italské filmy, kde je uprostřed místnosti obrovský stůl, okolo sedí deset dospělých a vedle lítá kupa dětí? Je to obraz šílenství, nebo krásy? Vytanou vám na mysl nepříjemné vzpomínky na zdlouhavé návštěvy, pitomé dotazy tipu „čím chceš být, až budeš velká“ a podobně? Asi ano. I já mám takové dojmy. Velká rodina s sebou však přináší i spoustu pozitivních věcí.
Na jedné hromádce
Určitě jste slyšeli o více generačním spolubydlení. Zdánlivě to může připomínat neoblíbený model z dob minulých, kdy se v malém bytě tísnily dvě rodiny. Rodina mladých rodičů a tchyně s tchánem si většinou lezly na nervy. Problémy způsobovala většinou nejasná hierarchie, kdo je tady více doma, a rozdílné názory na životní styl. Přílišná blízkost může vztahy komplikovat, velká vzdálenost ale také. Řešením může být model ze západních zemí, kdy se záměrně do jednoho komplexu budov stěhují starší i mladší páry. K oboustranné spokojenosti. Starší se obyčejně těší z přítomnosti mladých lidí a dětí. Obohacují jejich životy, které povětšinou plní myšlenky na selhávající tělo a na vyrovnávání se s novou životní rolí. Není snadné stárnout a plynule přijímat nový, v naší společnosti neoblíbený status důchodce. Většina dnešních seniorů ani nechce být pasivní. Naopak se rádi nechají inspirovat vaším životním stylem. Bude je zajímat, co vaříte, jaké nové potraviny nakupujete, co se dneska nosí a podobně. Dopřejte jim nové informace.
Babi, vypravuj!
Máte rodiče, kteří se těší z vašich dětí, nebo vám naopak takoví scházejí? Uvažovali jste o adopci babičky a dědečka? Pak jistě správně tušíte, jaké výhody prarodiče mají. Pomohou vám s hlídáním. Dokážou zajistit nutné věci v domácnosti, když jste třeba v časové nebo pracovní tísni. Budou plni energie, když k vám přijedou, a rádi se budou vašim dětem věnovat. Jejich příchod bude vždy malou rodinnou událostí, na kterou se budete těšit. Přinesou s sebou jinou náladu, nové zážitky, nové poznatky. Mohou děti naučit hodně věcí. Nepodceňujte ani jejich názor a zkušenosti. I když se pak zachováte podle vlastního přesvědčení, mohou vám alespoň poskytnout jiný pohled na věc. Starší lidé méně riskují a méně se spoléhají na sebe, přesto je zainteresujte do svých záležitostí. Jejich názor stojí za to si vyslechnout, a hlavně sdílení bude posilovat vzájemný pocit sounáležitosti. V některých rodinách se vytrácí pospolitost – každý člen rodiny si žije vlastní život a nechce odkrývat svoje problémy před druhými, i když se jedná o nejbližší. Lidé se pak sobě odcizují a rodina se stane pouhou kulisou.
Jako malí jsme rodinu brali jako samozřejmost. Byla všude kolem nás, dýchala nám na ramena, nepříjemně nakukovala do našich šuplíků. Jak by ale dnes vypadal náš život bez ní? Vzpomínali bychom na vůně starých skříní, na staré historky? Dopřejte to samé i svým dětem.
