Anketa: Jaký byl a jaký bude? Můj rok

Co se vám loni nejvíc povedlo? Na co jste pyšní?
Co vás čeká v roce 2017?

Olga Sommerová, 
režisérka:
Postavila jsem nový plot na chalupě, ne vlastníma rukama, ale zvládla jsem to organizačně. Já ploty nepotřebuju, ale tenhle se hroutil, tak jsem chtěla, aby se pochlapil a napřímil. Natočila jsem tři filmy, jeden o fotografovi Janu Ságlovi, který fotografií a filmem dokumentoval český underground, moje další dva filmy byly o českých studentských revoltách šedesátých let a revolučního roku 1989. Takže jsem se neflákala, a to jsem ještě stihla prožít prázdniny na venkově, v přírodě.
A v roce 2017? Budu pracovat na filmu o světové operní hvězdě Soně Červené. Zaměřím se na to, abych byla méně kritická a více laskavá ke svým bližním. Stále sním o tom, že dám do pořádku svoji pozůstalost, aby to po mé smrti nemusely děti vyhazovat vidlemi. Fotografie, deníky, dopisy, články, filmy… K čemu to schraňujeme? Taky chci být ku pomoci svým dětem a přátelům. Nejspíš budu pokračovat i ve svém občanském angažmá, protože vím, že naše demokracie, a tudíž svoboda jsou ohroženy. A možná si zase pořídím opuštěného psa, protože pes je nejlepší přítel člověka, a taky proto, že od všech zvířat se musíme učit intuici, bezelstnosti, oddanosti a lásce.

Alžběta Jungrová, 
fotografka:
Vlastně u mě žádná dramata neproběhla, což samo o sobě může být úspěch. Dělám práci, kterou miluju, a celkem se mi daří v ní posouvat a víc pracovat na vlastních projektech. Potkala jsem pár skvělých lidí, navštívila pár zajímavých míst, snažila se trávit víc času s rodinou a kamarády. Zdánlivě celkem banální věci, ale mně časem došlo, že jsou pro mně ty nejdůležitější v životě.
Každý nový rok vítám, vlastně se těším i na každý nový den. Mám před sebou pár skvělých fotografických projektů, to je vždycky zábava. A ráda bych se definitivně usadila, ale kdo ví, mám takový pocit, že pokaždé, když naprosto přesně vím, jak věci budou, je nakonec všechno úplně jinak!

Helena Máslová, lékařka:
Mám 66% úspěšnost ve schopnosti postarat se o dítě tak, aby se dožilo osmnácti let, odmaturovalo a bylo umístěno ve vysokoškolské aule – zbývá mi už jen třetí dítě. Na podzimních procházkách lesem jsem se posunula z nejnižší kategorie houbař-hřibař na vyšší úroveň mykolog-začátečník, našla jsem totiž ryzce, lišky a bedly a uvařila houbovou omáčku, po které nikdo nezemřel ani nezvracel. Taky jsem začala tančit salsu, protože když jsem Jardovi Duškovi říkala, že jsem unavená, tak mi řekl, že málo tančím. Tančila jsem i na dušičkovém večírku, kde jsem vyhrála láhev Moëtu jako hlavní cenu za kostým mrtvé nevěsty Tima Burtona – na to jsem byla vážně pyšná, protože konkurence byla veliká.
A čeká mě založení nové zahrádky, mám v plánu vyřezat totem s artefakty našich předků u ohniště a dokončit velmi dlouho rozepsanou knihu. Tento rok bude konečně prostor pro odklon od mateřství a nalezení nové svobody. Na to se moc těším!

Daniel Stach, moderátor:
Mám radost z nové vědecké redakce, kterou jsme v České televizi spustili. Nezapomenu na setkání s paní Věrou Čáslavskou, fenomenální gymnastkou, ani na rozhovor s profesorem Radomírem Čihákem, legendou lékařství. Doufám, že mi práce bude dělat radost i dál. V roce 2017 se budu snažit vyrazit někam do zahraničí, nejlépe s batohem do hor, mimo civilizaci. A když před sebou uvidím nějaký problém, budu si připomínat slova Jamieho Andrewa, horolezce, který nemá ruce ani nohy: „Řešení problému je z 95 procent jen ve vaší hlavě.“