„Za každou bolestí je příběh,“ říká fyzioterapeut Tomáš Rychnovský

Jste fyzioterapeut a zároveň se věnujete psychosomatice. Dokážete pouhým pohledem odhalit, že je člověk v psychické nepohodě?

Dokážu. Psychika je jednou ze složek, která se stará o svalové napětí. A právě svalové napětí ovlivňuje souhru ve svalech, která se stará třeba o to, zda držíte záda rovně, máte ramena dopředu nebo nohy do X. Hodně se dá vyčíst také z tváře nebo ze slov.

Kdy jste si uvědomil, že můžete fyzioterapeutickou praxi propojit s psychosomatikou?

Někdy okolo roku 2006 jsem si začal všímat, že i když k pacientům přistupuji po fyzické stránce stejně, někteří se hojí hůř. Vycházel jsem hodně i ze své zkušenosti. Už na střední škole, kdy jsem dost sportoval, jsem na sobě začal pozorovat, kdy je svalové napětí a svalové dysfunkce důsledkem stresu a kdy reaguje na fyzické cvičení. Souvislosti jsem objevoval tedy nejprve u sebe a posléze i u svých pacientů. Postupem času jsem získával i zkušenosti, jak tato témata komunikovat s pacientkami a pacienty. Jsou lidé, kteří si o pocitech povídat nechtějí, což naprosto respektuji. Většina je ale mému přístupu otevřená.

Přesto hádám, že pro některé pacienty je stále snazší sáhnout po prášku na bolest.

Chápu to. Nároky současné doby jsou vysoké. Pokud ale člověk zalepí bolest práškem, nepřijde na její pravou příčinu. Přitom psychosomatické vyšetření a cvičení by těmto lidem pomohlo velmi rychle s dlouhodobým efektem. Bolest není přirozená, přirozené je žít bez ní, spokojeně, v radosti.

Chápu to správně, že vyjma úrazů a podobných zdravotních problémů je příčina bolesti často psychického charakteru?

Určitě je to tak mnohem častěji, než si myslíme. Někteří lidé přemýšlejí technicky a neuvědomují si, že vzniku bolesti předchází mnoho důvodů. Za každou bolestí je příběh a pro mou práci je důležité, abych z toho, co pacient říká, jak se tváří a jaké signály jeho či její tělo vysílá, dokázal složit skládačku. Pokud jsou lidé tomuto postupu naklonění, ke zlepšení jejich zdravotního stavu může dojít rychle.

Jak ale s psychickou příčinou bolesti pracovat?

Musíme si uvědomit, na jakém principu funguje náš mozek. Část mozku, která shromažďuje emoce, funguje jako zásobník. Pokud se tento pomyslný zásobník jednoho dne naplní, je to průšvih. V takovou chvíli ho musíme vyprázdnit tak, že prožijeme danou emoci s pomocí různých technik znovu. Objevují se přitom různé emoce – pláč, naštvání, cokoli. Díky tomu emoce ztrácejí svou sílu a přes prožitek jdou z těla ven. Pacient nebo pacientka ale musí najít vnitřní motiv k tomu, aby s příčinou začal pracovat. Vždycky lidem radím, aby vnímali, že to dělají pro sebe. Musí vložit důvěru do daného postupu, a pokud to dokážou, pocítí úlevu.

Ženy často trápí menstruační bolesti. Dokážete říct, z čeho pramení?

Postavení pánve a fungování páteře je vždy otázkou svalů, které jsou závislé na fyzické zátěži a napojené na naši psychiku, hormony i imunitu. Proto bychom menstruační bolesti měli posuzovat celkově. Pokud svaly nefungují, jsou stažené, přizpůsobuje se jim i pánev s páteří a dochází k blokádám. Páteř se v daném místě hýbe méně, což upevňuje stažený sval na břiše, o kterém se má za to, že způsobuje menstruační bolest. Já jako fyzioterapeut páteř povolím a naučím ženu se svaly zacházet tak, aby povolovala napětí v břišní oblasti a všechny pochody fungovaly lépe. Výraznou roli u bolesti hraje také to, jak se žena v životě cítí.

Znamená to tedy, že menstruační bolest není normální?

Není, ale je odrazem fungování ženské psychosomatiky. Často se stává, že se v období menstruace dostávají na povrch témata, která ženě dělají život náročnější. Pokud je žena vnímavá, pak si s příchodem periody může všimnout, že je například více melancholická, smutná, naštvaná nebo rozmrzelá. Tehdy přichází ke slovu psychosomatika, sebevnímání. Mnoho žen si myslí, že jejich pocity způsobuje sama menstruace. Většinou je za tím ale jiný důvod, který se společně snažíme najít. A tak se začnu pacientky ptát, proč se při menstruaci cítí špatně. Společně jdeme do hloubky a zjistíme třeba, že perioda spíš přispívá k celkovému pocitu, že její život je těžký. Pak je třeba zjistit, proč tomu tak je.

Měly bychom tedy ze svého slovníku vyškrtnout větu: Za to můžou hormony?

Určitě! Pokud žijete spokojeným životem, pak vaše spokojenost má vliv na hladinu hormonů v těle. Obecně platí, že to, jak se žena cítí a jak žije, má vliv nejen na hormony, ale také na imunitu, svalové napětí a tím pádem na fungování celého těla.

Dalším častým ženským problémem jsou migrény. Jaké pro ně máte vysvětlení?

Migrény úzce souvisejí s tím, že žena žije v prostředí, ve kterém není spokojená. Migrénu může způsobovat tlak, že člověk musí něco překonat, ačkoli se mu to nelíbí. Jedna pacientka trpěla migrénou a zbavila se jí až ve chvíli, kdy stavbu jejich domu převzal partner. Migréna byla odpovědí na nadměrnou zátěž.

Víme sice, že emoce ovlivňují naše zdraví. Málokdy ale můžeme žít sluníčkový život zcela bez problémů. Co můžeme udělat pro zdraví, když čelíme náročné životní události?

Nebojte se prožít emoci, která přichází. A ještě lépe uděláte, když si pocity napíšete. Psaní jde víc do hloubky, dokážete tak lépe popsat, jak se cítíte.

Při čtení vaší knihy jsem měla pocit, že mnoho fyzických problémů, kterým čelíme v dospělosti, pramení z dětských traumat nebo ze vztahu, který máme s rodiči.

Ano, to platí. Rodiče jsou s dítětem v době, kdy se mu vytváří sebevědomí, sebedůvěra, schopnost vcítit se do sebe sama, a navíc je dítě geneticky nastavené tak, že vše, co rodiče dělají a říkají, vnímá jako svatou pravdu. Pokud například rodič říká „z tebe nic nebude“ nebo „z toho a z toho mám strach“, dítě může jeho názory převzít. Pro potomky je také určující, jak spolu rodiče komunikují. Obecně je velmi důležité se dětí ptát. Pak víte, co na ně jak dopadá a jak potom přemýšlejí.

Dokážete říct, jak se na zdraví dítěte odrazí, když se rodiče rozvedou?

Velmi záleží na tom, jak rodiče rozvod s dítětem komunikovali. Mám padesátiletého pacienta, jemuž se rodiče rozvedli v sedmi letech, a on tím stále trpí. Odráží se to na jeho současném vztahu, ve kterém si stěžuje na to, že mu manželka dává najevo, co prožívá, a podle jeho slov mu „bere klid doma“. Došli jsme k závěru, že jeho reakce na manželku je způsobena tím, co zažil on sám. Nechce svým dětem způsobovat trauma z manželských diskuzí, které slýchával jako sedmiletý kluk. Člověk by měl vnímat, jak reaguje na určité situace. Každá reakce má svůj důvod a je důležité pochopit, proč k ní došlo.

Přitom věřím, že většina rodičů dělá pro své děti to nejlepší, co dokážou. Jak podle vás vypadá výchova, která se na zdraví dětí nepodepíše negativně?

I já věřím, že rodiče dělají to nejlepší, co umějí. Přesto se musíme stále učit. Je skvělé, když rodič dokáže s dítětem mluvit. Ptá se ho, má o něj zájem a dokáže unést jeho emoce – strach, smutek, stížnosti i negativní zpětnou vazbu. Zároveň by se rodič měl sám sebe ptát, proč ho tolik štve, když dítě nechce dělat to, co chce on. V dnešní době nastává mnoho situací, kdy nás tlačí čas, musíme do školy, na nákup, na kroužky, ale je důležité umět s dětmi plánovat, aby rodič nebyl jenom ten, který dítě neustále někam honí. Rodiče by také neměli zapomínat, že dítě, stejně jako my dospělí, má nárok se naštvat a říct, co chce nebo nechce. Neměli bychom být ti, kdo ho neustále připoutávají k nějaké činnosti nebo ho do něčeho tlačí. Tlak zákonitě vytváří protitlak.

Jednoduché to nemají ani ženy. I dnes stále ještě cítí tlak, aby byly úspěšné v práci, postaraly se o rodinu, měly uklizeno i navařeno. Projevuje se tohle očekávání na jejich fyzickém zdraví?

Neustále. Přijdou ke mně a trápí je migrény, výhřez plotýnky, bolí je záda nebo kyčle. Mým cílem je, aby pacientka postupně pochopila, že nemusí být skvělá hospodyňka, milenka i manažerka. Ptám se: Co vám v životě nejvíce schází? Co byste chtěla dělat, kdybyste mohla všechno? Chci, aby se pacientka vzdala představy o „ideální ženě“ a otevřeně si přiznala, že jí třeba chybí čas pro sebe.

Co týden mám v ordinaci ženy, které mi říkají, že všechno dělají samy. Jejich manžel přijde domů z práce a má dojem, že si může lehnout na gauč a zůstat tam po zbytek dne. Spousta žen chodí do práce, pečuje o děti a má na starosti celý chod domácnosti, a to je šílené. Není se potom čemu divit, že jsou ženy nespokojené. Pokud na tohle téma narazím s pacientem, snažím se mu říct, aby své ženě dal najevo, že si jí váží jenom pro to, že je. Aby jí řekl, že je neuvěřitelné, jak se dokáže smát, jaký má vřelý dotek nebo jak se na něj krásně dívá.

Co ale dělat, když partner nedokáže ženu takto ocenit?

Vždy se pacientky ptám, zda s ním chce žít dál. Pokud mi řekne ano, pak je to skvělé a začneme pracovat na partnerské komunikaci. Důležité také je, aby se žena naučila vnímat důvody, proč ji štve, když jí partner například nedává najevo lásku. A uvidíme, zda se partner přidá a bude se také měnit.

Přesto mnoho žen setrvává ve vztazích, ve kterých už dávno není láska nebo něha…

Je těžké žít s mužem, který vám dává najevo, že se nechce hnout z místa. Pak se mnoho žen uchýlí k jógovým víkendům a aktivitám, které dělají samy. I když jim to něco pozitivního přináší, doma to stále nefunguje a mohou s tím souviset i různé zdravotní potíže, ať už jde o cysty na vaječníku, nálezy na prsou, vyšší hmotnost nebo bolest zad.

Jakou roli hraje v partnerském vztahu dotek?

Dotek nám poskytuje přijetí, zklidnění, pohodu, bezpečí. Přesto jej dost lidí neumí přijmout ani dát. To je ale jen reakce na stres. Člověk se může dotyku bát, může se cítit ohrožený, že po něm někdo něco chce. Ve své přirozenosti ale toužíme po doteku a objetí všichni.