Tatiana Vilhelmová: Čas vrátit se k sobě

V době našeho setkání zrovna dotočila Tátovu volhu, nový film režiséra Jiřího Vejdělka, který by se měl v kinech objevit příští rok. „Je o hledání a nacházení pravdy v rodině. O tom, že někdy až tragické události dokopou lidi, aby si řekli, co se stalo v minulosti. Plácáme se v tom všichni, zavřená témata jsou takové hrbolky, někdy až koule, které působí velké problémy,“ říká Táňa. 

A co vy, máte taky nějaký ten hrbolek z minulosti?

Určitě, byla jich spousta. A tak jsem je odkrývala a pročišťovala. Začala jsem u rozvodu rodičů. Přestože to vypadalo, že je maminka v pohodě a bez problémů o tom vypráví, o tátovi nikdy nijak ošklivě nemluvila, cítila jsem, že je tam pro mě něco skrytého, nevyřešeného. Neznala jsem tátovu verzi, jak on to prožíval, takže přišla fáze, kdy jsem chtěla všechno poznat. Na to se navázali i moji prarodiče, protože když chcete pochopit své rodiče, musíte se vrátit do jejich dětství. A tak jsem šla dál a dál… A pak jsem si řekla, dobře, teď už je zase čas vrátit se k sobě. Ale ta výprava do minulosti byla neskutečně obohacující.

Byli o tom vaši rodiče ochotní mluvit?

To je vždycky těžké, někdo je extrovert, jiný introvert. V rodinách někdy kolují historky, které se pořád omílají. „Pamatuješ, jak ses tehdy ztratil, chacha, to byla legrace! “Ale právě v nich může být zakopaný pes, může to být místo, ve kterém zaklíčilo trauma, které není pro některého člena rodiny vyřešené. Bod, kde se třeba zrodila nějaká panika. Takže někdo mluvil, někdo mlčel. Někdy pomohla regrese pod vedením, někdy hluboké meditace. Až se má hlava začala rozpomínat sama.

Pátrala jste po něčem, co jste potřebovala objasnit?

Spíš mě obtěžovaly nějaké programy přemýšlení, zvyky a struktury, které ve mně byly. Říkala jsem si, jak jsem k nim přišla?! A pak jsem se prokousala i k milejším tématům, jako třeba jak jsem se dostala k herectví, když v rodině žádný herec nebyl?

A na co jste přišla?

Že jsem článek v řetězci, který má hlubší smysl. Ale abych vám odpověděla přesněji, musela bych se pustit do debaty, co to vůbec herectví je. A to je na knihu!

Tak to asi jindy. Vy jste z rozvedené rodiny. Jak jste prožívala rozvod rodičů a pak svůj vlastní?

Jako každé dítě, zmateně. Nikdo se se mnou o tom nebavil. Byla taková doba. „Ty jsi dítě, ty bys tomu nerozuměla.“ Když jsem se rozváděla já, mohla jsem po téhle zkušenosti sáhnout. Aha, se mnou se o tom nikdo z rodičů nebavil a byla jsem strašně smutná, takže já teď vím, že se svými dětmi musím o celé záležitosti mluvit. Musí vědět, že se můžou kdykoli na cokoli zeptat, protože je to také jejich věc. Myslím, že všechny kruté zkoušky, které přijmeme a zvládneme, jsou do budoucna velký dar. A to si vždycky řeknu, když mi zrovna teče do bot. Co tě nezabije, to tě posílí.

Co jste nechtěla opakovat?

Předávačky mezi dveřmi nebo že...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE! 

Předplaťte si Marianne na rok a získejte skvělý dárek! 

http://burda.cz/cs/marianne/predplatne/pro-cr-nove