Spisovatel Štěpán Javůrek: „Chci, aby se Krušné hory dostaly na seznam nejpopulárnějších destinací.“

Nápad se zrodil úplnou náhodou, když byl na výletě s přáteli a objevil krajinu zaniklé obce Chaloupky na březích říčky Rolavy kousek od Nových Hamrů. Pro velký úspěch vznikly další dva romány Nebe nad Perninkem a Sudetský dům I. Jeho největším snem je popularizace krušnohorského regionu, ať už pomocí příběhů lidí žijících v drsném pohraničí či propagaci skrz nově vytvořenou destinační agenturu Krušnohoří, již teď šéfuje. 

Jak ses dostal od studia práv ke psaní románů ze Sudet? 

Paradoxně velmi přirozeně, práva jsem nikdy nedokončil. Bohužel, možná ale bohudík, jsem v posledních semestrech začal cítit, že to není ten správný směr. Babička s maminkou tehdy moc rády nebyly. (smích) Vždy mě to táhlo na hory, ke sportům. Poměrně dlouho jsem po studiu vysoké školy trénoval volejbal. Právě když jsem sháněl sponzory pro svůj volejbalový tým v Chodově u Karlových Varů, seznámil jsem se s majitelem strojírenské společnosti, od kterého jsem dostal první větší pracovní nabídku. Tak jsem skončil s trénováním a začal další etapu svého života. Rád na toto období budu vzpomínat, ale teď mám před sebou nové výzvy.

Jaké? 

Ptáš se zrovna na místě, o kterém budu psát ve třetím díle románu Sudetský dům. Na stezce Jáchymovské peklo, tak se ostatně nazývají bývalé pracovní lágry na uranovém ložisku, kterými v průběhu 50. let prošly tisíce politických vězňů. Právě se procházíme po zasněženém trávníku, kde dříve stával vězeňský tábor. Spousta vězňů se ale do něj z vyčerpání už nedostala. Osudnými se jim staly Jáchymovské schody hrůzy někdy také označované jako Mauthausenské schody, které vedly od jediného doposud funkčního dolu Svornost. Teď se ale v dole netěží uranové rudy, ale radioaktivní voda pro místní lázně.

Možná k tomuto příběhu mám blíž než si myslíš. Můj prastrýc Vladimír byl stejně jako můj děda pétépákem a sám si pracovním táborem prošel, sice v ostravských dolech, kde jistě nebyly podmínky tak děsivé jako v Jáchymově, ale i tak mám k tomuto prostředí celkem blízko… v padesátých letech jsme dostali jako tzv. kulaci umístěnku do Hroznětína, kde se v jednom malém bytě tísnila nejméně deset let jedna velká rodina. Ale nebýt toho, tak se tu teď s tebou neprocházím.

A přesně tyto příběhy lidí, kteří tu pracovali, žili a vychovali své potomky, mě neskutečně zajímají. Snažím se jejich životní zkušenosti oživit, zasadit je do reálného prostředí stejně jako v knize Chaloupky. Jedná se o zaniklou obec kousek od Nových Hamrů, kde dnes nestojí jediný původní dům. Některá jména v románu jsou reálná, nicméně jejich osudy jsem si vymyslel. Představoval jsem si, jak se jim tu asi tak žilo. Někteří původní obyvatelé stále ještě žijí a jedním z mých dalších cílů je pozvat je zpět na místa, kde se narodili, ať už v rámci různých německo-českých setkání či u příležitosti Dne zaniklých obcí či prvního Krušnohorského festivalu, který chci v rámci destinační agentury uspořádat. 

Jaké jsou tvé plány? 

Kromě toho, že spolu napíšeme Krušky Guide (smích), chci z nové “destinačky” vytvořit takovou agenturu, která si získá srdce místních lidí, ale i návštěvníků, kteří k nám přijíždějí. Chceme zkrátka podpořit cestovního ruch v Krušnohoří a snažit se o prodloužení pobytu turistů, ať už sestavením zajímavého programu, či rozmanitými eventy nebo turistikou s průvodcem.

Budeš ten průvodce i ty? 

Určitě ano! Vždyť já organizuji výlety s fanoušky mých knih už teď. Beru je do míst, kde se odehrávají mé romány. 

Jaká výletní místa v Krušných horách bys doporučil čtenářkám Marianne? Mohou být i méně známá…

V Jáchymově, kde se právě teď nacházíme, můžete navštívit nejen historické doly, které sem přinesly prosperitu ve formě těžby stříbra a uranových rud, ale také se můžete například v Jáchymovské královské mincovně seznámit s prvními mincemi raženými na našem území –⁠ tolary, z jejichž názvu byl odvozen americký dolar. Další místa, která doporučuji navštívit, jsou například naučná stezka podél Blatenského příkopu, okolí zaniklé osady Ryžovna, nebo údolí říčky Černé v okolí zaniklé obce Háje a Luhy. Pokud budete mít více času, můžete to cestou zpět vzít na Červenou jámu, kde se dá v letní sezóně občerstvit romantickým posezením v trávě. Pokud se chystáte navštívit region ještě teď v zimě, určitě zavítejte do hotelu Orion na Plešivci, u nějž se nachází sjezdovka a také lanové centrum. Ideální místo pro rodiny s dětmi. Ale já si stejně stojím za tím, že nejlepší jsou hory v létě –⁠ na kolo či na koupačku v nějakém místním rybníku.

A já měla za to, podle tvého Instagramu, že "koupačka" jen v zimě? 

To ano. Na Bílé vodě v Chodově by se teď určitě líbilo i Nizozemci Wim Hofovi. (smích)