S magií může pracovat každý člověk, říká studentka etnologie Kateřina

Kdy poprvé jste projevila zájem o magii?

Jako dítě díky popkultuře. Když jsem vyrůstala, tak zrovna ve velkém frčel Harry Potter a další pohádky a seriály, které se dotýkaly čarodějnictví. Ale tehdy to bylo jen běhání s koštětem po sídlišti a improvizovaná výroba „lektvarů“ z toho, co jsem našla doma. Skutečně jsem se o to začala zajímat až v pubertě, opět za to mohl do jisté míry trend na sociálních sítích, který se ale postupně vyvinul v upřímný zájem o téma magie. Ale nikdy jsem si nevybrala jeden směr, který bych na 100 % následovala, spíš jsem si o tématu hodně četla a vybírala si konkrétní praktiky, které mi byly sympatické a připadaly mi do velké míry přirozené (bylinky, ochranné symboly, manifesting, úcta k přírodě).

Může s magií pracovat každý? Nebo je důležité, abychom měli nějaké speciální dovednosti?

Určitě každý, kdo na toto téma nahlíží s respektem. Stejně jako u náboženství je důležité, aby byl člověk upřímný sám k sobě a netlačil se do něčeho, čemu v hloubi duše ve skutečnosti nevěří. Magie pro mě není kniha kouzel a mávání hůlkou. Je to snaha vrátit se k tradicím a přírodním zdrojům.

Mnoho lidí tvrdí, že v minulosti byly všechny ženy svým způsobem čarodějnice (bohyně), avšak postupem času o své magické schopnosti přišly.

Nejsem si úplně jistá, jaký mám na toto názor. Bylo by nutné definovat konkrétní schopnosti. Trochu mi to ale připomíná tzv. Žítkovské bohyně, které žily a působily na našem území. Podobně jako na mnoha jiných místech se jednoduše jakékoliv praktiky, které by člověk teoreticky mohl označit za čarodějnické, kvůli církvi zakázaly, a lidé je provozovali méně a tajně.

Jak byste popsala novodobou čarodějnici?

Těžko říct, na magii se v dnešní době dá dívat z mnoha pohledů. Člověk může zařazovat malé rituály do svého každodenního života a nepovažuje to za praktikování čarodějnictví. Někdo další se zase identifikuje jako „čarodějnice“ a zabývá se esoterismem, okultismem nebo mnoha dalšími směry. Za nejznámější se dnes dá považovat např. Wicca a další víry, které vychází z pohanských tradic. Ale obecně bych jako čarodějnici popsala někoho, kdo se snaží žít v rovnováze s přírodou a s respektem využívá přírodní zdroje (bylinky, krystaly…), provádí určité rituály a v první řadě věří v magickou moc slova. Konkrétně poslední bod je pro mě osobně definicí magie, protože víra v magickou moc slova se objevuje napříč různými kulturami již od dávných dob (konkrétní příklady jsou např. modlitby, mantry, zaříkávání nebo např. poslední dobou velmi populární koncept manifestingu)

A jaké jsou její nejčastější pomůcky?

Řekla bych, že bylinky, vykuřovadla, kameny, karty, svíčky a cokoliv, co reprezentuje nějakou symboliku (velkou roli často hrají např. různé barvy předmětů). Lidé si často vyrobí jakýsi oltář, kde mají důležité pomůcky hezky pohromadě, a také si vedou nějaký zápisník, kam si zapisují nové poznatky a návody.

Dokážou čarodějnice pomoci lidem od různých neduhů?

Spoustu let se tomu věřilo, a i dnes se najdou tací, kteří dají přednost alternativní medicíně a esoterii před moderní léčbou. Tehdy to plynulo z neexistující či nedostatečné lékařské péče, dnes je to dané spíše osobním přesvědčením a také možností výběru. Já sice moderní metody nezatracuji, ale v mnohých případech (pokud se nejedná o něco vážného) také radši sáhnu po bylinkách než po ibalginu.

Ve středověku byly vedeny čarodějnické procesy. Šlo podle vás o vykonstruované případy, nebo doopravdy existovaly čarodějnice, které škodily lidem?

Myslím si, že tyto události vychází z určitých genderových stereotypů a také prosazování nových náboženství v původně pohanských společnostech. Tehdy se církev snažila z kultury odstranit vše, co by mohlo připomínat rituály a léčitelství. A označit to za čarodějnické (a tím pádem kacířské) a hrozit různými tresty, pro ně byla nejjednodušší cesta. Určitě ale existovaly takové osoby, kterým lidé z jakéhokoliv důvodu přezdívali „čarodějnice“ (stačilo i to, že je žena bylinkářka). Mohli třeba věřit, že je taková osoba schopná uhranout dobytek (a často to na ně také sváděli), ale nikdo neřešil, jestli to náhodou jen nebyla shoda náhod.

Doopravdy funguje rozdělení na bílou a černou magii?

Tomu bych zrovna věřila. Já jsem toto nikdy dopodrobna nezkoumala, ale určitě věřím, že cokoliv člověk dělá (nebo cokoliv si člověk přeje), by vždy mělo být jen pozitivní a nemělo by to hazardovat s cizím zdravím či životem. Nevím, do jaké míry věřím na uhranutí a kletby apod., ale jsem si jistá, že cokoliv, co člověk „vyšle do světa/vesmíru“, se mu může nějakým způsobem vrátit. 

Studujete etnologii, a především se zaměřujete na magii v Rusku. Proč právě Rusko?

V Rusku jsem vyrůstala a už jako malá jsem si uvědomovala, že Rusové jsou daleko více pověrčivější než lidé u nás. Postupně jsem zjišťovala, jak moc důležité je pro ně vyřčené slovo. Může to plynout ze starých tradic zaříkávání, které se do veliké míry praktikuje doteď (ač jeho současná podoba nemá taková pravidla, jako tomu dříve). Existují stovky údajných rituálů, zaříkadel a specifických gest, u kterých se předpokládá, že člověku pomohou dosáhnout určitých cílů (nebo ho ochrání před něčím špatným).

Kde se člověk může dozvědět více o magii?

Dnes už asi všude, existuje mnoho knih, ale všechno se dá najít i na internetu. Dřív své vědomosti předával člověk osobně svému následovníkovi nebo učni, což mi připadá jako ta lepší cesta, dnes už ale málo proveditelná.