Profesionální boxerka Fabiana Bytyqi: „Díky adrenalinu nevnímáte, že vás někdo bouchá do obličeje.“

Aktuálně jste v Brně již počtvrté obhájila pás profesionální mistryně světa organizace WBC v mini atomové váze. Jak hodnotíte váš výkon?

Byl to jeden z nejsoustředěnějších výkonů, které jsem kdy podala. Držela jsem se pevně taktiky, kterou jsme s trenérem během probíhajících kol ještě lehce měnili, a vše vycházelo, jak mělo. 

Jak dlouho jste se na zápas připravovala a co taková příprava obnáší a co je nejtěžší?

Příprava na titulový zápas probíhá zhruba 2-3 měsíce. V tréninkovém tempu jsem celý rok, ale před zápasem se to lehce upraví, probíhá více sparingových kempů a samozřejmě největším oříškem, troufám si říct každého boxera, je úprava hmotnosti do váhového limitu. Většinou je to spojeno se striktnějším dietním režimem a závěrečným weight cutem.

Na svém kontě máte 20 výher, 0 porážek a 2 remízy. Co vás motivuje udržovat tuto fenomenální statistiku?

Je to jednoduché, už od dětství jsem v amatérském sportu měla několikrát možnost ochutnat hořkost porážky a vím, že nechci stát v ringu se svěšenou hlavou a tím pocitem, co jsem měla nebo mohla udělat víc, aby to bylo jinak. Proto vždy v ringu nechám maximum tak, aby i kdyby to skončilo prohrou, mohla jsem sama sobě říct: "Je to v pohodě, udělala jsi pro to všechno."

Jaký je váš profesní sen? Kam byste se ještě chtěla posunout?

Ideálně držet pásy všech čtyř velkých organizací a stát se undisputed championem. Posunout se ve světovém žebříčku ještě o pár příček výš. Ale když budu stát nohama na zemi, tak ponechat pás WBC ve svém držení co nejdéle to půjde.

Zápasíte v mini atomové váze, jak vypadá vaše strava před zápasem a jak mimo trénink?

Vždy to u mě bylo tak, že jsem jedla, co jsem chtěla, kdy jsem chtěla. Klidně pizzu, burger, čokoládu na kila… prostě co mi přišlo pod ruku. Před zápasem jsem jen všechno "špatné" vyřadila a závěrečná kila pak na minimálním příjmu a velkém výdeji dala dolů. Dostala jsem však po předposledním zápase přes prsty a takový vykřičník od vlastního těla, a na popud toho jsem se svěřila do rukou odborníka přes výživu a nemůžu si to vynachválit. Hubnulo se mi do váhy těch 12kg podstatně lépe a jedla jsem rozumně až do poslední chvíle před vážením. Jídelníček mám teď pestrý, vyvážený po celý rok a už nechodím z extrému do extrému. 

Co byste poradila ženám, které se chtějí naučit základy sebeobrany?

Ať do toho jdou, protože krom toho, že si poradí s případným násilníkem a nezpanikaří v krizové situaci, získají ještě zdravého sebevědomí a sebevědomí ženám hrozně sluší! 

Jaké údery jsou nejefektivnější a kde to nejvíce bolí?

My říkáme, že efektivní úder je každý, který projde přes kryt soupeře. Ale nejvíc efektivity pro mě udělá přední direkt, který neustále soupeřku otravuje, rozbíjí kryt a zároveň drží vzdálenost. Nejvíce mě bolí dobře trefená rána na nos, to mám kolikrát lesklé oči, jak je to nepříjemné. Jinak v tom adrenalinu ani nevnímáte, že vás někdo bouchá do obličeje natož, abyste vnímali nějakou bolest.

Co dělat, když proti vám naběhne stokilový muž?

Já jsem hodně soudná a se svými 160 cm a 50 kg říkám, vzít nohy na ramena!

Jaké bylo vaše nejbolestivější zranění?

Zlomenina lokte. Zlomenina nebyla ani tak bolestivá, ale skýtá dlouhou rekonvalescenci a problémy s loktem trpím i přes všechna cvičení a rehabilitace dodnes.

Jaké máte vztahy s dalšími boxerkami – vašimi soupeřkami? Dokážete jít spolu třeba na kafe? 

Před zápasem nikoliv, po zápase jsme spolu schopné na dopingové kontrole vypít pivo, aby se nám lépe čůralo a probereme život. Se spoustou soupeřek si napíšeme, komentujeme si příspěvky a fandíme si v dalších zápasech. To je krása boxu.

Máte pocit, že se v posledních letech mění pohled na ženský box u nás v Česku?

Pohled se mění, ale jsou to miminkovské krůčky, my ženy prostě stále nejsme ani z poloviny doceněny tak, jak bychom měly být, ale věřím, že my všechny, co jsme teď "průkopnicemi" připravíme lepší půdu pro naše nástupnice.

Kdo je pro vás životním vzorem?

Nechci teď znít nafoukaně, ale nemám žádný vzor nebo někoho, u koho bych si řekla, že chci mít život přesně jako on nebo ona. Snažím se žít takový život, aby ke mně mé desetileté já vzhlíželo a bylo pyšné, že si plním své sny. Vím, že astronautkou už se asi nestanu, ale seznam snů je ještě hodně dlouhý. Chci být sama sobě motivací a vzorem.