PETRA HŘEBÍČKOVÁ: Když si něco přejete, ono to přijde

Loni byla díky úspěšné komedii Bezva ženská na krku vidět všude. Letos sice stále točí, ale trochu zvolnila, stala se maminkou dvou synů. Občas si ale prý do svého dospělého hereckého života moc ráda uteče. V den, kdy jsme spolu dělaly rozhovor, si prý trochu přispala. Mluvila o tom jako o velkém zážitku a zároveň měla výčitky, že staršímu synovi, dvouapůlletému Šimonovi, pustila v televizi pohádku. Jenže na starosti má ještě ani ne ročního Mikuláše a občas se cítí hodně unavená. 

Bezva ženskou točila v době, kdy bylo staršímu synovi deset měsíců, a dost si to užívala, byly to takové prázdniny za Prahou v pronajatém domku. S hlídáním vypomáhal Petřin partner a otec synů, herec a spisovatel Matěj Dadák. „A já kojila v karavanu. Byla jsem jako princezna, všichni se o mě starali, a když jsem se pak vrátila zpátky na mateřskou, byla to fuška,“ vzpomíná Petra. Když mluví o Matějovi, říká sympaticky můj muž. „Měla bych asi říkat přítel, ale to nějak nemáme rádi, je to prostě můj muž, i když na to nemáme potvrzení. Máme jenom ty dvě děti,“ směje se.

Co jste to pustila Šimonovi za pohádku, že máte výčitky?

Hurvínka. Mikuláš usnul, tak jsem si dala hodinku spánku taky.

Hurvínek je přece klasika, to žádné výčitky mít nemusíte!

Nesmí se to přehánět, děti by pak chtěly koukat pořád. Koupila jsem lístky do divadla na Spejbla a Hurvínka, tak aby byl připravený. Začala jsem televizi pouštět vlastně kvůli Mikulášovi, protože starší Šimon zpočátku dělal schválnosti, chodil do pokojíčku a volal na něj, když jsem ho uspávala. Teď už se s ním dá lépe domluvit. Zaujala mě kniha Manfreda Spitzera Digitální demence a uvědomuju si, jak je škodlivé to v raném věku s televizí, počítači či mobily přehánět. Mám taky telefon pořád v ruce a děti to vidí. Musím se krotit. Je hrozně důležité si s nimi aktivně hrát, mluvit s nimi. Nedokážu být důsledná, ale ta knížka mi pomohla, abych byla obezřetná. V tomhle období se děti učí strašně rychle a nejlíp, když si všechno můžou samy ohmatat, ochutnat. Vidím třeba, jak Šimona obohacuje, když s ním hraju pexeso. 

Fenomén televize trochu ustupuje a navrch získávají nové technologie a sociální sítě.

Ještě že nebyly, když já byla v pubertě, to bych pořád dělala selfíčka a neučila se! (smích) U nás doma byla často puštěná televize jako kulisa. Někdy mi to vadilo, nemohla jsem se třeba soustředit na učení. Člověka to prostě přitahuje.

Mám z těch krásných fotek na sociálních sítích občas mindráky, jak jsou pořád všichni akční a krásní.

Vždyť stačí napsat, že jdete do divadla, a vyfotit se někde v metru, a je úplně jedno, kam máte namířeno. 

Já tomu prostě nevěřím, že jsou tak…

Tak šťastní? (smích)

Ne, akční, já tomu prostě nevěřím. Člověk je ze své podstaty líný a pohodlný.

Ale já myslím, že někteří opravdu takoví jsou. Pořád někam jezdí, pořád něco dělají. Nemyslete, já mám taky výčitky, když chvíli jen tak ležím. Měla bych naplnit pračku, uvařit, uklidit. Nebo aspoň přečíst knížku, ať úplně nezakrním. Ale snažím se tyhle výčitky nemít.

Co vlastně vy a Facebook?

Jsem tam taky, ale docela málo. Spíše přidávám příspěvky týkající se práce, je to výborná možnost, jak lidi pozvat do divadla nebo kina. Jsem spíš facebookový voyeur. Sleduju lidi, kteří mě zajímají, a hledám odkazy na zajímavé články. Utvářím si tím jakýsi přehled.

Jakou jste měla pubertu?

Docela mírnou. Nuda. Jednou za čas v pátek na diskotéku. Byla jsem docela hodná, lehce jsem začala zlobit, až když jsem se dostala k divadlu v Hodoníně. To bylo ve třeťáku na obchodní akademii. Chodili jsme po zkouškách do hospody a mamka mi pak kladla na srdce, hlavně abych to nepřeháněla a udělala maturitu. To jsem splnila. Byla jsem třetí, nejmladší dítě, tak mě spíš nechávali být. Možná i proto jsem byla celkem v pohodě. Rodiče mi nic nezakazovali a já proti nim nemusela jít. 

Musela jste být taková princezna.

Ne, opravdu jsem nebyla a nejsem princezna. Co jste to viděla za pohádky? Já na to nemám povahu. Nikdy jsem nechtěla být na někom závislá, máme to tak všichni tři sourozenci od nás z rodiny. Jsme zvyklí si všechno
dělat sami.

To se mi nechce věřit, křehká blondýna.

Tak přijďte někdy k nám domů, než se namaluju a učešu, to uvidíte křehkou blondýnu! 

Takže emancipace jede.

Emancipace je určitě v pořádku. Můj Matěj mi někdy říká, uvědom si, že ještě před sto lety bys neměla volební právo! 

Ve svém životě máte teď tři muže. Partnera a hned dva syny.

Asi mi přišli do života, abych chlapy víc pochopila. Učí mě. Dlouho jsem se o sebe starala sama. Až s Matějem jsem poprvé a ráda některé věci odevzdala. Nebaví mě zabývat se například kotlem, péčí o auto nebo o pokažené pračky a vysavače. To jsou přesně případy, kdy ráda tu princeznu dělám, když můžu.

Řekl vám váš muž, proč si vybral právě vás?

Já nevím. To už je moc...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V KVĚTNOVÉ MARIANNE!