Patří k první generaci českých modelek, které se v šestnácti letech vydaly dobýt svět. Dnes Pavlína Němcová žije v Česku a věnuje se i šperkům, kosmetice a filmu. Herectví je podle ní na rozdíl od modelingu skutečné umění.
V šestnácti letech jste odešla do Paříže a stala se z vás modelka. Umíte si dnes podobný krok do neznáma představit?
Dnes je úplně jiná doba a myslím, že modeling, jak jsme ho znali v 90. letech, se pomalu, ale jistě vytrácí. Sociální média modeling hodně válcují, značky k propagaci produktů hojně využívají influencery a blogery. Samozřejmě návrháři stále budou chtít, aby jejich modely byly prezentované na víceméně opravdových modelkách, které splňují určité parametry, protože blogeři ty parametry nesplňují, což je ale normální. Dříve dívky toužily po tom, stát se modelkami. Dnes nevím, jestli to má vůbec význam, možná jen nějak okrajově. Připadá mi, že dnes žijeme v úplně diametrálně odlišném světě a tím nemyslím jenom modeling. Některým věcem moc nerozumím, asi jsem na to už stará. (smích)
Co máte na mysli?
Tak třeba výchově dětí moc nerozumím, co se jim dnes všechno povoluje. A pak různým trendům dnešní doby v oblasti sexuality, které se ve světě začínají uznávat jako normální, přitom podle mě normální nejsou.
Váš syn Alain nedávno oslavil třicáté narozeniny, v jeho dětství jste se o něj v Paříži musela soudit s jeho otcem. Jaký spolu dnes máte vztah?
Vztah máme pořád úžasný. S loňským lockdownem přijel s přítelkyní sem do Čech a od té doby zůstali tady, pracují tu, takže mám syna nablízku a jsme v každodenním kontaktu. Pro mě to je taková malá výhra.
Modelingu se ale aktuálně opět věnujete poměrně intenzivně, baví vás stále tak jako na začátku?
Mě právě paradoxně předtím nebavil vůbec. Tehdy v těch dvaceti letech právě v době zmíněných soudů o syna jsem to brala jako pro mě jediný možný zdroj příjmů. Byl to způsob, jak stát na vlastních nohou a vydělat si velice slušné peníze. Ale pro mě to nikdy nebyla meta, nikdy jsem nebyla dítě, které se chtělo předvádět a být v záři reflektorů. Naopak, já jsem k tomu měla spíš takový jiný přístup a strašně jsem se styděla. Vždy to bylo o sebezapření, protože jsem musela předvádět samu sebe, což mi nikdy nebylo příjemné.
A teď už vám to nevadí?
Nabídky, které přicházejí, jsou velice kvalitní a já si je užívám. Což souvisí i se sebevědomím, které člověk s věkem získává. Vždycky si říkám, že když mě v mém věku chce někdo fotit a hezky za to zaplatit, byla bych sama proti sobě, kdybych to nepřijala. Tenkrát jsme jako mladé holky dělaly reklamy na krémy proti vráskám a dnes nás ti stejní klienti znovu najímají, protože chtějí produkty prezentovat na ženách věkově odpovídajících jejich cílové skupině.
Vy sama máte nějaké triky, jak pečovat o pleť a udržovat se v kondici? Přece jen vám lidé asi hádají mnohem nižší věk.
Celý život se řídím tím, že před spaním je potřeba se řádně odlíčit a důkladně vyčistit pleť. Ať se děje co se děje, bez toho nemůžu jít spát. Tak třikrát do týdne si chodím ráno zaběhat a jednou až dvakrát týdně chodím na pilates, to už praktikuji hodně dlouhá léta. A teď se věnuji i liftingovým masážím obličeje a můžu říct, že to má neskutečně blahodárné účinky jak na psychiku, tak i na svaly v obličeji, protože na ty se hodně zapomíná.
V čem takové masáže spočívají?
Jde o neinvazivní metodu oddálení stárnutí pleti, kterou vymyslel jeden Rus. Já říkám, že je to nejlepší fitko na světě, protože vy nemusíte nic, jenom si lehnete, zavřete oči a po hodině a čtvrt je otevřete a vaše svaly v obličeji jsou procvičené a vy se cítíte krásně. Vypadáte o pár let mladší, a ještě navíc jste odpočatá, máte vyčištěný lymfatický systém, je to úžasný pocit.
Jak se díváte na to, když už poměrně mladé dívky podstupují různé kosmetické zákroky?
Upřímně tento trend nevyznávám a hlavně si myslím, že když s tím dívka začne brzy, kdo ví, jak bude vypadat v padesáti. Přirozenost je nejlepší a myslím, že mnoho dívek si ji tím zbytečně kazí. Když má někdo nedostatky třeba co se týče nosu nebo pusy a chce je upravit, tak v tomto případě dobře, ať si něco takového podstoupí. Ale dívky, které jsou přirozeně hezké a jenom proto, že touží po obrovských rtech, jdou a nechají si napíchat všechno možné, to se mi upřímně nelíbí. Ale každý máme svůj vkus a každému se líbí něco jiného.
Čím teď aktuálně nejvíc žijete, na čem pracujete?
Už delší dobu pracuji na dvou filmových projektech podle knížek Báry Nesvadbové. Jeden se jmenuje Přítelkyně a druhý Iluze. Podílím se na nich produkčně, ale moc ráda bych si v obou filmech zahrála. Doteď jsem neměla možnost získat roli, ve které bych mohla ukázat, jestli herectví vlastně umím, nebo neumím. Na kurzech v Actors Studiu v New Yorku jsem pochopila, že pravé herectví je zejména o nitru člověka, o hloubce lidské duše a o tom, vydat ze sebe veškeré emoce. V tom se herectví od modelingu velmi liší. Modeling není o emocích, je o pozlátku a o povrchní kráse.
