Míla Hilgertová: Žena, která mění květinový trh v České republice

Kdy vás napadlo, že začnete pěstovat květiny? Co bylo impulsem?

Vždy jsem se zajímala o souvislosti zemědělství, krajiny a našeho zdraví. Chtěla jsem udělat něco pro to, abychom měli zdravější krajinu, lepší jídlo. Před přibližně 10 lety se mi k tomu naskytla nejlepší možná přiležitost v podobě rodinného statku. Na jednom z rodinných polí jsme založili komunitní hospodářství (KomPot), kde se pěstuje zelenina. Tam jsem zjistila, že pěstování ve větším měřítku mě baví. Kolegyně tehdy přišla s nápadem, že by mohlo být zajímavé zkusit pěstovat řezané květiny. A tak jsme v roce 2014 zorali pole u potoka ve Velkých Přílepech a vysadili první rostliny. Nakonec se na 100 % věnuji květinám, protože mě uchvátilo, jak úžasně na nás působí. Květy každého člověka rozzáří, potěší. A to tolik potřebujeme.

Jaké byly vaše podnikatelské začátky? S jakými nástrahami jste se musela potýkat?

S podnikáním jsme do té doby neměla žádné zkušenosti, takže s firmou si procházím jednou lekcí za druhou. Nasekala jsem hromadu zbytečných chyb, ale každá mě něco naučila. Ty největší nástrahy máme nejčastěji uvnitř sebe. A baví mě, že i díky firmě se i já osobně posouvám někam dál, byť to je někdy docela těžké. 

Když jsme začínali, o ekologicky pěstovaných místních květinách prakticky nikdo nevěděl a nikoho to moc nezajímalo. Květinářů pěstitelů tehdy bylo jen několik. Museli jsme si hledat a „vychovávat“ zákazníky. Prošlapali jsme tu novou cestu. Dneska je to mnohem lepší a jsem za to moc ráda. Pěstitelů květin je tu už několik desítek. A jsem nadšená, že se nám společně daří měnit květinový trh.

Objevily se chvíle, kdy jste podnikání chtěla vzdát? Co vám v takový moment případně dodalo sílu pokračovat?

Naprosto vážně jsem o tom uvažovala letos na jaře. Měli jsme za sebou velmi těžký rok a zároveň byli všichni pod enormním tlakem i v osobním životě (lockdown atd.). Zdálo se, že přes veškeré snahy už to prostě nejde dál. S malým miminkem v náručí jsem se navíc cítila naprosto bezmocná. Podpořil mě ale manžel, probírali jsme spolu všechny varianty, přijala jsem i možnost razantního utlumení firmy. Pomohl mi najít nadhled a cestu jak to ustát. Osvobodilo mě přijetí i té možnosti, že Kytky už nebudou. Uvědomila jsem si ale, že moji osobní hodnotu to nijak nesníží a že si sny budu moci plnit třeba jinou cestou. 

Vlastníte ekologickou květinovou farmu. V čem všem se Kytky od potoka liší oproti velkým květinovým farmám, které nemají označení ekologické.

Kytky od potoka stojí na třech pilířích. Ten první je obnovení rodinného statku, druhý je uzdravování půdy a krajiny a ten třetí je dělání radosti květinami. Pro mě je základem práce pěstovat květiny tak, abych zúrodňovala půdu. Hospodařím tak, aby na mých polích vzkvétal život, hledám soulad zemědělství a přírody. Květiny pěstuji velmi extenzivně, na polích zůstává spousta místa pro pestrý život hmyzu, ptactva a všeho živého. Vytváříme takovou oázu života. 

Naše květiny skladujeme minimální dobu, většinou jdou z pole rovnou k zákazníkovi. Mají minimální dopad ve srovnání s květinami dováženými letecky, a také jsou čerstvé. Ve floristice jsme úplně minimalizovali umělé hmoty, výživy květin nebo různé spreje. Prostě květiny jsou naprosto přirozeně krásné. 

Květiny pěstujete zcela bez pesticidů a umělých hnojiv. Je to náročné?

U nás je obrovský podíl ruční práce. Květina od semínka po kytici projde rukama několika lidí. Místo herbicidu musíte vzít do ruky motyčku… Nepěstujeme ve velkých monokulturách, nejsme zaměřeni na několik výnosných druhů. Spíše sázíme na pestrost. Vycházím z toho, že zdravá půda dává zdravé rostliny a pro naše účely tedy krásné květiny. Proto svoje úsilí soustředím na vytvoření co nejzdravějšího prostředí, kde je pestrý život v půdě i na ní. Místo toho, abych tvořila zcela nepřirozené umělé prostředí a udržovala jej s pomocí pesticidů a umělých hnojiv.  

Na podzim u vás zákazníci nenajdou tulipány ani pivoňky. Jak reagují na to, že máte pouze sezónní květiny?

Snažíme se to co nejvíce komunikovat, takže naši zákazníci při objednávce vědí, že to tak je, že u nás jsou květiny sezónní. Je úžasné, že nám dávají svou důvěru. Určitě se za posledních pár let povedlo zlepšit povědomí o místních květinách. Je to podobné jako s potravinami. Dnes už každý ví, že jahody v lednu prostě nejsou nic moc a že je lepší si vychutnat to, co je sezónně dostupné. Stejně tak místní sezónní květiny jsou plné energie z přírody, krásné a přirozené. Moc mě baví dělat workshopy a komentované sběry, protože při nich můžu ukázat prostředí odkud květiny jsou. Troufnu si říct, že ten kdo u nás byl, už se na květiny dívá úplně jinak. 

Jakou květinu máte osobně nejraději a proč?

Přiznám se, že na to nedovedu jednoznačně odpovědět. Pěstujeme přes sto druhů květin a všechny mě fascinují. Já mám ráda rozmanitost, každý rok znovu objevuji to, co zrovna nově nakvétá a baví mě změny ročních období. Rozhodně mě velmi fascinují pryskyřníky, pivoňky, ale i chrpy a cínie. Baví mě nejrůznější léčivé byliny, které také v kyticích využíváme, jako je agastache, měsíček nebo bazalka. Květiny velmi ráda ochutnávám, pozoruji jejich tvary od semínka po květ.

Kdy naposledy jste někomu věnovala květinu?

Naposledy jsem uvázala několik kytic po našem workshopu, protože jsem měla spoustu radosti a energie ze společné práce. Rozdala jsem je nejbližším, tedy mamince a tchyni, sestře a kamarádce. 

Co ráda děláte, když zrovna nepracujete?

Málokdy se mi podaří na Kytky od potoka nemyslet. Veškerý čas mimo práci nyní zaplňují moje dcerky, té menší je necelých 8 měsíců. Je to intenzivní rodinné období a moc si to užívám. Když se mi občas ještě podaří udělat si čas a vidět se s přáteli, je to úplně skvělé.