MICHAELA MAUREROVÁ: Líná cestovatelka

Na začátek jedno novinářské přiznání: udělat rozhovor o cestování pro mě byla trochu noční můra. Ne všechny zážitky jsou přenositelné, navíc co si budeme říkat, znalosti z hodin zeměpisu léty blednou. S Michaelou Maurerovou to naštěstí šlo samo, asi i proto, že je to taková líná cestovatelka – mnohem víc než památky ji zajímá, kde si dát tu nejlepší snídani a ve kterém obchodě sehnat cool boty.

Léta moderujete cestovatelský pořad Bedekr, každý měsíc zhruba čtyři dny objíždíte evropské krásy. Nebudu předstírat, že vám ani trochu nezávidím.

Tak to byste měla vidět auto, ve kterém cestujeme, to je prasečák dobytčák! Jedete z lázní a nestačíte vysušit plavky, všude jsou drobky z baget a taky je tam placatka se slivovicí na vypálení červa, protože občas musíme v rámci natáčení ochutnat dost divný věci. Třeba ve Francii jsme jedli naprosto odpornou klobásu oudujed z vnitřností zvířat. Fuj!

Evidentně ale nemáte cestování dost ani v soukromí, hodně jezdíte i s rodinou. Po rozvodu máte nového partnera a docela by mě zajímalo, jestli jezdíte i s dětmi společně, nebo to raději oddělujete.

Jezdíme všichni společně, funguje to krásně. Přítel vzal moje děti za vlastní, říká jim kukačky. Navíc je to výborný animátor, dělá dětem bojovky. Třeba noční akce Po stopách mrtvého hajného, kdy zakopal žebra od grilování, měla opravdu ohromný úspěch.

Váš přítel je trochu tajemný, taková paní Colombová. Na Instagram postujete fotky výhradně zezadu.

To už je spíš taková legrace. Známí o nás samozřejmě vědí, jen média ne. Pokud nejste Karel Gott nebo Lucie Bílá, bulvár váš život nestíhá a já příteli slíbila, že ho nebudu odtajňovat. Je to typický chlap, dělá úplně jinou práci než já a nerad se fotí. Nechci ho k tomu nutit. 

Oba společně děláte jógu, a vy dokonce občas vyrazíte k moři na jogínský tábor. Já s jógou začala „before it was cool“. Věděla jsem, že pro sebe musím něco dělat, abych se z toho všeho kalupu kolem rodiny nezbláznila. Protože já jsem těšící typ. Ráda se vítám, ale musím opouště t. A tak chodím na jógu a v době, kdy byly děti na škole v přírodě, jsem vyrazila na jóga tábor na Mallorcu.

To mě trochu děsí. Tam asi musí být celkem ostrý režim, samé cvičení a zelený čaj.

To vůbec! To by se člověk zbláznil. Jasně že hřešíte. Bydleli jsme v hotelu se švédskými stoly a asi si umíte představit švédské stoly ve Španělsku. Čtyři obrovské místnosti plné žrádla! Než se člověk projedl ke střídmosti a docvaklo mu, že nemusí ochutnat úplně všechno, co tam je, chvíli to trvalo. Ale je výhoda, že se hýbe te, vrátila jsem se krásně zpevněná. Víte, já mám pocit, že tu mnoho žen dělá strašnou chybu. Trápí se dietami, ale nehýbou se, nespalují. Spousta z nich by v klidu mohla jíst o n ěco víc, jen musejí přidat na pohybu. Ale mně se to káže, já díky genům postavu nikdy moc řešit nemusela.

Cestování máte taky v genech?

Ano. Já měla ohromné štěstí, že byla moje máma velmi šetrná žena. U nás se nikdy nekouřilo, nepilo se kafe a tričko se nosilo do úplného roztrhání, ale všechny peníze se daly na cestování. A tak jsem lyžovala v Rakousku v době, kdy to ještě nebylo zdaleka tolik populární. A v patnácti jsem vyrazila na měsíc do Anglie na studijní pobyt. Zpětně za to mámu obdivuju, já bych si nejradši své děti přivázala na lanko maximálně metr a půl dlouhé. Byla jsem tehdy v Hastingsu, oblíbené destinaci britských důchodců a cizojazyčných studentů. Je to zajímavá kombinace, „geronti“ versus rozjuchaná mládež. Samozřejmě jsem se mnohem víc než ve škole naučila vysedáváním v hospodách...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE VE SPECIÁLU MARIANNE: RODINA NA CESTÁCH!