Rozhovory
Marika Šoposká: Pořád vařím z vody
S herečkou Marikou Šoposkou (26) o psaní, hraní, reinkarnaci vztahu a zapomenutém klavíru.
Mariku Šoposkou jsem měla mylně zaškatulkovanou jako jednu z těch krásných slovenských hereček, které se usadily v Praze. Mýlila jsem se, Marika se narodila v Havlíčkově Brodě a za svůj půvab vděčí mimo jiné balkánským kořenům, její tatínek pochází z Makedonie. Překvapuje i v dalších ohledech – jen co si ji televizní diváci stihli zapamatovat díky seriálům jako Cirkus Bukowsky nebo První republika, vdala se a otěhotněla. V pětadvaceti. Navíc se kromě hraní věnuje i psaní, s herečkou Berenikou Kohoutovou před časem vydaly knihu Sedmilhářky.
S Berenikou jste kamarádky už od konzervatoře, nelezete si někdy na nervy?
Ona mně dost! (smích)
Teď jste navíc ještě švagrové – vy jste se před dvěma lety provdala za Petra Čecháka, ona si v květnu vzala jeho dvojče Pavla. Máte stejné příjmení, stejnou tchyni, jezdíte na společnou chatu…
Ano, máme skvělou tchyni, která je dětská psychiatrička. A když se všichni sejdeme i s dětmi na chatě – my máme syna a Pavel má dva z předchozího manželství –, je velká legrace.
S Berenikou jste se obě staly nevlastními matkami, a to v poměrně hodně mladém věku. Jaké to pro vás bylo?
Já jsem Petrovu dceru poznala, když jí byly dva a půl, takže ona si nás pamatuje jen spolu. Navíc je to hodná holčička a od začátku to s ní bylo příjemné. Vídáme ji ale jen párkrát do roka, protože žije s maminkou ve Finsku. Myslím, že Berenika – i jako jediná holka v rodině – dostává v tomto směru větší čočku. (smích)
Vdávala jste se ve čtyřiadvaceti, není to brzy?
Asi ano. Jako nevěsta jsem byla možná mladá, ale jako máma si zas tak mladá nepřipadám. Pětadvacet přece není osmnáct. Jasně, než se nám narodilo dítě, tak jsme s mužem měli nádherný vztah, jako z červené knihovny, dítě s námi trochu zatřáslo. Ale díky tomu, že jsme spolu byli už pět let, jsme tuhle změnu ustáli. Teď vím, že se můžeme zhádat, ale nepoloží nás to. Spíš reinkarnuje.
Jak jste se srovnala s rolí matky? Cítíte se stejná jako dřív, nebo jste se musela znovu poznat?
Poznávám se doteď. Když si čtu v naší knize kapitoly, které jsem psala před dvěma lety, tak si říkám, jak jsem proboha trávila svůj volný čas, když jsem ho měla tolik? Teď mám pocit, že toho za den stihnu víc než dřív za půl roku. Ale i když je Benovi už rok, občas se mi zdá, že jsem se s novou rolí matky ještě úplně nesžila. Zrovna nedávno jsem to řešila se svou fyzioterapeutkou. Ptala se mě, jak to, že stále něco nestíhám. „No protože mám přece malé dítě, do toho pracuji, je toho dost,“ odpověděla jsem jí. A ona na to: „Ale vždyť už je mu rok! S tím už ses dávno měla srovnat!“
Celý rozhovor si můžete přečíst v srpnové Marianne.