LIBĚNA ROCHOVÁ: Já, Liběna
S přední českou návrhářkou Liběnou Rochovou (66) o úspěchu jen tak mimochodem, bolesti, o které se nemluví, a nedělním vepřu knedlu zelu.
Rozhovor jsme dělaly o prázdninách. Bylo docela těžké vás zastihnout, dost času jste trávila s rodinou a vnoučaty.
Přes školní rok se více méně věnuji své profesi a pedagogické činnosti, pouze středy jsem babička. Ale v létě se chci věnovat rodině, jsem víc s vnoučaty. Ráda vařím a pečuju o domácí krb, jsem ráda hospodyně, uklízím. Abych měla tak skvělou rodinu, musím o ni pečovat. A jsem šťastná, že ji mám.
Ale pěkně od začátku. Vy jste vyrůstala v 50. letech, což byla taková módní doba temna, spíš než oblečení se tenkrát řešil socialismus.
Já vyrůstala v kultivovaném prostředí. Ale samozřejmě nebylo nic k dostání a přešívalo se. Když jsem šla v šedesátých letech do tanečních, přišla švadlena paní Vránová, byla u nás týden a obšívala rodinu. Bábinka uměla také šít. Chodila krásně oblékaná a tradovalo se, že když šla v Hradci na ples, očekávalo se, v čem s panem generálem přijde. Vztah k módě mám asi po ní. Měla jsem štěstí, že jsem byla obklopená vytříbeným vkusem odmala.
Nebyla jste mezi dětmi trochu „za exota“, když jste chodila v hedvábí?
Bydleli jsme ve vilové čtvrti, kde jsem takový exot nebyla. Ale pamatuju si, že jsem třeba do tanečních měla od bábinky přešitou zelenou velur šifonovou sukni – to je hedvábný samet – a k tomu zlatou halenku s fiží. Ano, asi jsem byla trochu exot. Od dětství jsem ale měla jasno, že kultivovanost, slušné chování a vychování patří k základní „výbavě“.
Vy jste měla trochu problém dostat se na vysokou školu, že?
Já vůbec nechci spekulovat, proč to bylo. Prostě jsem...
...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZÁŘIJOVÉ MARIANNE!
