EVA HOLUBOVÁ: Menopauza není pauza

Pamatujete si, kdy jste se poprvé setkaly s termínem menopauza? 

Eva Holubová: Ani nevím, to nebude dlouho. Ale s termínem přechod jsem se setkala asi před deseti lety. Když jsem se rozplakala nad osudem toulavého pejska na Sicílii, kamarádka se mě zeptala, jestli nemám návaly a nejsem v přechodu. 

Karolína Holubová: Máma si tehdy myslela, že se zbláznila, protože prožívala návaly horka a pláče. Když začala zkoumat symptomy přechodu, tedy menopauzy, zjistila, že to je ono a ledacos se vysvětlilo. Nám i jí se velmi ulevilo, když jsme shledali, že to je normální jev, nikoli znak náhlého pomatení. 

Eva: Ulevilo se mi, že nejsem blázen, ale že to je přirozený biologický stav. Ale to jsem ještě nevěděla, co se s tím dá dělat a že i toto období má svoje kladné stránky. 

Proč je podle vás ve společnosti pořád menopauza tabu?

Eva: Vlastně ani nevím. Řekla bych, že je to bráno jako období určitého oslabení. A je málo sexy. Zdánlivě! Prostě lidé se za neplodnost stydí, stejně jako třeba za hemeroidy. 

Karolína: Myslím, že ženy se stydí za to, že jim odchází určitá část jejich ženství. Bojí se, že s odchodem plodnosti je opouští i jejich atraktivita pro mužský protějšek. Přichází s tím i různé choulostivé komplikace v oblasti sexu, jako například snížení libida, suchost pochvy, což zapříčiňuje, že styk ženu bolí a ona přestane vyhledávat sex. 

Proč je podle vás málokterá žena ochotna veřejně přiznat, že menopauzou prochází? 

Eva: Každá žena bude mít asi jiný důvod, ale jedno si troufnu odhadnout – většina se bojí výsměchu.  

Karolína: Právě kvůli zmíněným efektům menopauzy. Je to citlivé téma, které ženy trápí. A ony si to často nechtějí přiznat ani samy sobě, natož svému okolí. 

S Karolínou se vám daří bořit tabu ohledně menopauzy i tím, že nahráváte na toto téma podcasty ve spolupráci s Vichy Laboratoires. Podcasty mají název Menopauza není pauza a jsou skvělé! Jaké reakce vaše otevřenost vyvolává?

Eva: Velmi dobré a velmi silné. A to nás přesvědčuje, že jdeme správnou cestou. A už se moc těšíme, až v ní budeme pokračovat a naplníme projekty, které jsme plánovaly už před touto spoluprací. Moc mne i Káju reakce žen dojímají a posilují. A taky inspirují. 

Karolína: Musím říct, že mě samotnou až překvapilo, jak skvělé ty reakce jsou. Značí to totiž, že je potřeba taková témata více otevírat. Přestat tyto věci démonizovat, začít je brát věcně. Když si zlomím ruku, půjdu za doktorem, ať mi ji dá do sádry, když začnu mít biologické a hormonální změny týkající se menopauzy, měla bych jít za gynekologem. 

Co vás přesvědčilo, abyste do toho projektu s Karolínou šly?

Eva: Tématy, týkajícími se života ženy, se zabýváme léta každá zvlášť i dohromady. Vymyslely jsme několik projektů a založily agenturu Holubice Agency. Propojily jsme se s mladým úžasným psychologem Jiřím Valáškem, sestavily jsme systém přednášek, besed i kurzů a chtěly jsme s tím vyjít ven. Jenže covid nám do toho hodil vidle. Přemýšlely jsme tedy, jak se tomu věnovat online. Dělaly jsme to na našich Instagramech @evaholubovaofficial, @holu_ka, @holubice_agency, @psy.chologista… A v tom přišla nabídka na spolupráci s Vichy. Vůbec jsme neváhaly. Oni přivedli svoje odborníky, my zase ty své. Ale berte to pouze jako ochutnávku. Na toto téma je potřeba debata, ženy musí mít prostor samy se ptát a vzbudit v sobě odvahu. 

Jaké to bylo pracovat společně? 

Eva: Báječný. Kája je velký empatik a psycholožka. S tím se už narodila. Má smysl pro humor, je velmi zodpovědná a oddaná věci. 

Karolína: Člověk by si řekl, že když jsme rodina, bude spolupráce složitější. Nám to nepřijde. Jsme obě profesionálky a rodinné hašteření si necháváme na doma. 

Evo, vy o tom, čím jste procházela v menopauze, mluvíte otevřeně. Co pro vás bylo zásadní? 

Eva: U mě se to projevovalo jako rostoucí sebelítost, která byla úměrná snižujícímu se sebevědomí. Ztrácela jsem smysl pro humor, nadhled. Přestala jsem být velkorysá. Zato rostla vztahovačnost, podezíravost, ukřivděnost a pocit méněcennosti. 

Jak to vnímalo okolí? 

Eva: Dobrá otázka. Musíte se zeptat toho okolí. Myslím, že v práci si toho nevšimli. Herectví je povolání, které psychiku namáhá neustále, herci jsou „herecky přetažení“ každou chvíli. A rodina? Každý má tu svoji a věci se odehrávají za zavřenými dveřmi. Netřeba s tím chodit do tisku a dávat tak potravu bulváru. 

Karolína: Já to tedy řeknu z pozice okolí, ano? Myslím, že okolí nejvíce vnímá, že žena je víc neklidná, citlivá až přecitlivělá, nevyspalá a na to konto třeba i podrážděná. Okolí se marně snaží mamince, manželce, tetičce, sestře, kolegyni, partnerce, zkrátka té konkrétní ženě nějak vyhovět, ale protože neví, co se s ní děje, je to boj s větrnými mlýny. Proto je důležité, aby o tom ta žena mluvila. Protože pak si může se svými blízkými víc porozumět a dá se předejít spoustě neštěstí.

Do podcastů Menopauza není pauza si zvete různé odborníky. Který vás nejvíc překvapil?

Karolína: Asi nejvíce mě překvapil pohled paní sexuoložky. Ani já, ani maminka nejsme ten typ žen, které by musely podstrojovat mužům, aby s nimi zůstali. Takže rada, že žena by si měla za každou cenu udržet muže a přizpůsobit mu svůj osud, tedy se obětovat, mi nepřijde úplně šťastná, a hlavně pravdivá od někoho, kdo je už třikrát rozvedený. Znám mnoho úspěšných, samostatných žen, které život zvládají i bez vztahu. Nemyslím si, že kvalita ženy je podmíněna jejím mužem, a nemyslím si ani, že ženy jsou tu pro muže. Myslím, že vztah je partnerství a má být fifty-fity. Každý muž a každá žena se v něm musí cítit pohodlně, plnohodnotně a dobře. Nemělo by to podléhat nějakým genderovým stereotypům, ale je potřeba si pomáhat a být tu jeden pro druhého, má-li vztah fungovat. Na druhou stranu si ale myslím, že je lepší být šťastně rozvedená než nešťastně vdaná. 

Eva: Ani já jsem se neshodla s paní sexuoložkou. Ale pozor, určitě překvapí podcast s Bobem Kleplem, ale ten doporučuju poslechnout si nakonec. Jeho natáčení jsem málem nepřežila. Bob je prostě brouček. Takovej Brouček Pytlíček. Karolína to s námi měla tehdy těžký, Bob kázal blbosti a tvářil se u toho velmi odborně a mě to málem zabilo, jak jsem se smála a nebyla schopna reagovat. 

Co myslíte, že ženy o menopauze nejméně ví?

Eva: Že to je přirozený jev a ne osobní selhání. A taky že to naopak může být i období plné svobody a pohody, když se to správně uchopí. 

Karolína: Každá z nás ví, že nám postupem času ubývá estrogen. Ale málokterá z nás už ví, co to opravdu znamená a na co všechno má estrogen vliv. A že dobrou životosprávou se dá ledacos zachránit a vylepšit. O tom třeba mluvil výborně pan docent Tomáš Fait nebo paní primářka Petra Trojanová.

Máte nějaké tipy pro ženy, jak se vyrovnat s tímto citlivým obdobím?

Eva: Och, teď babo raď! Každá jsme jiná, je nutné poznat sama sebe, vědět, z čeho pramení můj strach. Stejně tak je dobré vysledovat, co mi dělá dobře, čemu se směju. Sledovat se, ale nebrat se příliš vážně. Dívat se kolem sebe a uvědomovat si všechnu tu krásu i bídu světa a života v něm. Pozorovat, jak žijí jiné ženy na této planetě a zda není v mém okolí někdo, komu bych mohla pomoci zlepšit jeho život. Charita je z latinského slitování, smilování. A má jedno úžasné kouzlo. Obdarovává nejen potřebného, ale i darujícího. Pro mne je důležitá i víra v Boha. Jsem katolička, ale znám vyrovnané ženy i jiných vyznání. Ono je nakonec jedno, ke komu vzhlížíte, zda k Bohu Otci nebo k Matce Přírodě. Důležité jsou i vztahy s blízkými. Záměrně nepíšu s rodinou, neboť jsou mezi námi i takové, které nežijí v bezpečí rodinného kruhu. Nebo ten kruh mají, ale je nepřátelský. Pokud to tak je, je vhodné najít si náhradní smečku – kamarádky z jógy, cyklistického kroužku… Moje maminka například chodila jednou týdně do šití. A hlavně „neznámo“ nemusí být synonymum pro nebezpečí, může to být dobrodružství. Záleží na úhlu pohledu. A ten můžeme ovlivnit. 

Karolína: Myslím, že pomůže snažit se o nadhled. Dělat si (ze sebe) legraci, jak to jen jde. Humor léčí! A nebát se mluvit s odborníky. Vyhledat pomoc a svěřit se se svým trápením. Přijmout sebe a tento stav a mít se ráda. O tom se dozvíte například v díle s psychologem Jiřím Valáškem.

Co byste řekla ženám, které si myslí, že přechod je konec života, že už je nikdy žádný chlap nebude chtít, že jsou odepsané a staré?  

Eva: Že to není pravda! Záleží na tom, jak se k tomu postaví. A pozor, tuhle otázku může položit jen ten, kdo neví, jak to může být v menopauze se sexem. (smích)