Lucie van Koten: Češky jsou výjimečné svou samostatností

Bydlela jste v Itálii, žila jste s Holanďanem a z DNA testu vám vyšlo, že máte skandinávské kořeny. Co je na vás ale ryze českého?

Já bych řekla, že všechno! V Itálii jsem žila několik let, ale paradoxně to není země, která by mi přirostla k srdci. Já vím, že lidé všeobecně Itálii milují a rozhodně je to skvělá země na cestování, ale pokud nemáte jižanskou náturu, tak není jednoduché tam žít. Takže z Itálie jsem si toho příliš nevzala. Holanďany mám ráda. Myslím si, že mezi nimi a Čechy nejsou velké kulturní rozdíly a v mnoha ohledech s nimi souhlasím, a také mi přijdou velmi zajímaví. Každopádně já jsem Česka a nepovažuji se za nikoho jiného.

V čem jsme podle vás jako Češky výjimečné?

Myslím si, že jsme velice samostatné. Například v Holandsku je sociální systém k ženám velmi přívětivý. Když jsou vdané a mají dítě, tak si můžou vybrat, jestli chtějí pracovat, nebo ne. My jsme tady zvyklé ještě z minulého režimu, že pracovat musí každý. A co se týče Italek, tak tam mám pocit, že v době, kdy jsem tam žila, tam byla 50% zaměstnanost žen. To je dáno tím, že mají velké famílie, které táhne ta žena. Takže ano, my Češky jsme velmi samostatné.

Ke které Češce vzhlížíte?

Určitě k Medě Mládkové, Madlen Albrightové a Tereze Maxové. To jsou ženy, které se neuvěřitelně popraly se svým osudem a uchovaly si zdravou pozitivní mysl. Navíc vždycky měly úroveň a věděly, proč co dělají.

Váš blog je zaměřený na přírodní kosmetiku. V současné době ale existuje nespočet přírodních, bio či vegan produktů a člověk se pomalu ztrácí v tom, co je doopravdy přírodní a co se za přírodní kosmetiku pouze vydává. Poradíte, jak se v těchto produktech vyznat?

Na tohle existuje jednoduchá odpověď, a tím je složení. Buď se ve složení člověk trošku orientuje, nebo využije aplikace, které vám řeknou, zda je složení doopravdy přírodní či nikoliv. Většinou stačí naskenovat čárový kód a mobilní aplikace řekne, co je špatně, jaký je tam alergen a tak dále. Bohužel, každá aplikace nemá databázi všech složek a kosmetických produktů, a tak je dobré si nastudovat složení nebo sledovat, zda značka má ty nejznámější certifikáty přírodní a bio kosmetiky, které zaručí, že v produktu nejsou syntetické látky, chemické konzervanty a podobně. Certifikáty se od sebe liší tím, co všechno dovolují a kolik složek v bio kvalitě musí  v produktu být. Obecně jsou ale základním a dobrým tahákem.

Jaké jsou vaše kosmetické grály?

První je sérum z vinných hroznů od dieNikolai, což je přírodní biodynamická kosmetika, která si zakládá na lokálních a biodynamických surovinách. V tomto séru jsou jenom čtyři složky. I když jde o hydratační sérum na den, za mě je lepší než jakýkoliv BB krém, protože krásně rozjasní, vyživí a vyhladí pokožku a člověk má potom pleť jako miminko. Potom mám hrozně ráda českou konopnou značku s CBD, která se jmenuje Cannor.

Jste jedna z mála bloggerek, která stále a pravidelně přispívá na blog. V čem podle vás tkví kouzlo blogu?

Naprosto chápu sociální sítě, naprosto chápu Instagram. Je to všechno takové hezké, líbivé, instantní a danou informaci vidíte několik sekund, kliknete, a jedete dál. Ta naše hektická doba tomu nahrává, protože chcete něco hezkého vidět a rychle přejít na něco dalšího. Každopádně si myslím, že generace 30+ si pořád chce něco přečíst. A to nejen článek online, ale také vytištěný magazín, který si lze vzít s sebou na dovolenou, koupit si ho, prohlédnout si to. A podobně je to s blogy – lidé si jednoduše chtějí přečíst článek. Blogové články jsou krátké, rozhodně je nelze srovnat s tím, co se píše například do Marianne, ale pořád je to něco, k čemu si lidé chtějí vracet. Také si myslím, že je na tom výborné to, že vám archiv daný článek dokáže vyhledat.

Dřív jste hodně blogovala o osobním životě. Zajímalo by mě, jestli vám to někdy ublížilo?

Ani ne. I když jsem v minulosti psala o mém vztahu s tehdejším manželem, tak jsem vždycky věděla, co napsat chci, co chci říct a co naopak říct nechci. A vlastně to, co jsem říct nechtěla, protože to bylo příliš niterný, tak jsem nikdy nenapsala. Také jsem se vždycky držela toho, aby daný článek blízkému člověku neublížil.

Máte na kontě dvě knížky. Nechystáte další?

Ne, na tohle se nechystám a ani necítím, protože nejsem spisovatel. Není mi to úplně blízké a raději to přenechám lidem, kteří na to mají hlavu. Já miluju detektivní příběhy, beletrii a úžasně vystavený pointy, ale vím, že já tohle nedokážu. Jsem naučená napsat článek, vypointovat a popsat příběh, který se stal, ale ta fantazie už mě nepustí, abych si vymýšlela něco, co není pravda. Vím, že moje hlava tohle neumí a nejsem na to nastavená. Několikrát jsem to zkoušela a vždycky jsem skončila u toho, že jsem popisovala příběh, který se už stal.

Jakou knížku momentálně máte na nočním stolku?

Jak padl lockdown, tak jsem za šest týdnů přečetla téměř celou sérii o Harrym Holeovi od Jo Nesbø. Dlouho jsem se tomu bránila, ale teď jsem jeho knížkám propadla a už bez nich nemůžu žít. A včera jsem vlastně dočetla Hrabala. Knížky se snažím trošku prokládat, abych nečetla jenom detektivky plné krve a mordu. I když to mě samozřejmě baví moc.

A co seriály?

Moc se na ně nedívám. Nejsem televizní ani seriálový člověk. Hrozně bych se chtěla dívat na Korunu, na kterou jsou pěkné recenze, ale já mám čtecí období a nedokážu to změnit. A navíc seriály beru jako požírač času a nedělá mi moc dobře, když u seriálu strávím více než hodinu, a zároveň vím, že když je seriál moc dobrý, tak bych chtěla vidět nejméně tři až čtyři epizody za sebou. Pak mi je ale líto toho času.