Čím dál častěji se diskutuje, zda má strašení dětí Mikulášem, zejména tedy čerty, smysl, nebo zda spíše neškodí. Vyhrožování dětem, že je čert odnese do pekla, pokud budou zlobit, může mít jen velmi krátkodobý efekt – a to za jakou cenu? Takový zážitek může způsobit trauma a narušit důvěru k rodičům, kteří by své děti měli naopak před nebezpečím chránit. Jak ale děti nepřipravit o tradiční mikulášský zážitek a nadílku? O svůj pohled na věc se s Marianne.cz podělili psycholožka i profesionální Krampus čert.
Na 5. prosinec, kdy k nám domů dorazila obávaná trojice – Mikuláš, anděl a čert, mám jen mlhavé vzpomínky. Na co ale nikdy nezapomenu, je rok, kdy k nám domů přišli kvůli mé tehdy čtyřleté sestře. Měla z čerta takový strach, že hystericky plakala a nechtěla se mámy v žádném případě pustit, natož aby v tomto stavu říkala nějakou básničku, kterou se naučila ve školce. Vzpomínám si, jak čert řekl, že si ji bez básničky odnese do pekla, a začal ji násilím odtrhávat od mámy, která se jí ještě snažila malé ručky sundat ze svého krku a čertovi ji předat. Sestra byla strachy bez sebe a jen zoufale křičela. Dívala jsem se na to a říkala jsem si, že to mámě nikdy neodpustím – že dopustila, aby se malá holčička tolik bála a myslela si, že ji nikdo neochrání. Od té doby považuji takový způsob výchovy za zvrácený.
V mém přesvědčení mě utvrdila i psycholožka Mgr. et Mgr. Umay Wolf. Říká, že jen těžko hledá pozitivní dopad návštěvy čertů u dětí doma a strašení, že si je odnesou do pekla, když si nebudou uklízet pokoj. Podle ní to však může mít především negativní dopad v podobě znejistění dítěte, které tak přijde o své bezpečné prostředí, kam se nedostane predátor či hrozba, a přestane věřit, že ho rodiče ochrání. „Když rodiče ještě situaci zlehčují, vysmívají se vystresovanému dítěti nebo ho tímto i straší, může to způsobit traumatickou vzpomínku, kterou si ponese celý život. Negativní motivace zastrašováním nefunguje v dlouhodobém horizontu a nevytváří pozitivní návyky. Vyvolává jen úzkostné stavy a snahu situaci přežít i za cenu vzdání se sebe sama. Je to velmi nezdravý přístup s trvalými následky na psychiku,“ říká psycholožka.
Mnoho lidí věří, že strach je pro děti prospěšný a že je důležité, aby se s ním naučily vyrovnávat. Otázkou však zůstává, nakolik je to pravda a zda je právě tento způsob – tedy za pomoci cizích lidí nebo rozjařených „strejdů“ v maskách, kteří si strašení malých dětí užívají – skutečně vhodný. „Strach nám v přirozené a adekvátní míře umožňuje lépe zvládat krizové a nečekané situace. Jak velký bude, záleží na nás – dá se s ním pracovat a regulovat. Pro děti je to ale mnohem složitější proces. Jejich mozek ani nervový systém ještě nejsou zralé, a proto nejsou schopné zvládnout tolik, co dospělí,“ vysvětluje Umay Wolf. „Pro dobrou výchovu platí, že by měla být respektující, podpůrná, reflektující momentální potřeby dítěte a dávat prostor díky otevřené komunikaci a vzájemnému naslouchání. Zastrašování a strašení sem rozhodně nepatří,“ dodává psycholožka.
Abychom děti neochudili úplně o tradici a nadílku, která je s Mikulášem, čertem a andělem spojená, můžeme vyrazit na besídku, kterých se koná 5. prosince spousta, a užít si tradici v kolektivu ostatních dětí, případně v mateřské škole. Jde zkrátka o to, aby se jednalo o bezpečnou besídku s hodnými čerty, milým Mikulášem a laskavým andělem.
Abych měla pohled na věc i z druhé strany, zúčastnila jsme se letošní Krampus show na Výstavišti, která proběhla 24. listopadu. Sjeli se sem čerti nejen z celé České republiky, ale i z okolních zemí, především pak z Rakouska. Přehlídka děsivých, ale neuvěřitelně fascinujících kostýmů a masek v nás dospělých vyvolala pocity vzrušujícího strachu a silného zážitku a příští rok zde určitě opět nebudu chybět. Měla jsme navíc příležitost zjistit, jak situaci vidí profesionální Krampus čerti, kteří mají reakce dětí z první ruky. Vyzpovídala jsem Jiřího Jogla z Čerti.cz, který se této profesi věnuje už dvacet let. Na otázku, jaké reakce na jeho děsivou masku děti mají a jaké to je strašit je, odpověděl, že si každý myslí, že čerti straší děti, ale tak to není.
„Snažíme se, aby děti měly respekt z něčeho nadpřirozeného, co by se mohlo stát. Snažíme se u nich potlačovat špatné chování a jednání. Bývá to tak, že jsou to právě rodiče, kteří straší děti čerty, ale sami čerti většinou nestraší. Děti z nás bývají spíše udivené. Nás se víc bojí dospělí. Navíc mají strach, že dítěti ublížíme nebo že s ním přijdeme do fyzického kontaktu. Když ale nejsme na děti zlí nebo je nestrašíme, jsou udivené, koukají na nás a během dvou minut jsou u nás v náručí a nechtějí se nás pustit,“ říká Jiří Jogl.
„Chodíme do jeslí, do školek i do škol a vždy je to o přístupu. Není problém se rozeběhnout, zařvat, udělat rámus a vyděsit kohokoliv, včetně dospělých, kteří před námi utíkají. Ale když se chováme k dětem rozumně, tak se nás nebojí. Mají spíš respekt než strach,“ dodává profesionální čert. Za jeho dvacetiletou kariéru, kdy chodí i po bytech a domech na Mikuláše, nebyl prý nikdy s ničím problém. „Zažil jsem ale i situace, kdy se děti nebály, ale rodiče je tak zmanipulovali, že z nás najednou začaly mít strach a rozplakaly se. V takové chvíli k dítěti pokleknu, popovídám si s ním a za chvíli se zase uklidní,“ říká na závěr Krampus čert Jiří Jogl.
Z toho celého mi vyplývá, že pokud má dítě přijít do kontaktu s čertem, je vhodnější pozvat profesionála, který má zkušenosti, umí pracovat s dětmi a ví, co si k nim může dovolit. Oproti tomu u cizích osob nemáte jistotu, jak se k vašim dětem zachovají, zda mají potřebné zkušenosti, nebo zda náhodou nejsou posilněni alkoholem, což by mohlo vést k nepřiměřené situaci.
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Působím také na portálu Terapie.cz.
Autorský text, rozhovor s Mgr. et Mgr. Umay Wolf a s Jiřím Joglem
