Neustálé otázky rodinných příslušníků ohledně toho, kdy si už někoho najdete, protože máte nejvyšší čas mít děti. Někdo je zvládá s grácií a mávne nad nimi rukou. Jiným se mohou dostat pod kůži. Vítejte ve světě nezadaných okolo 30 let.
Možná si také vybavíte tu scénu ze seriálu Přátelé, kde Rachel říká, „všechny kamarádky se buď vdávají, jsou těhotný, nebo je povýšili a já jenom vařím kafe! A ani to není pro mě!“ ve čtvrté epizodě v první sérii. No, rozhodně není jediná, kdo se tak cítí.
Pokud je vám mezi 25-35 lety a nějakou dobu jste bez partnera, či partnerky, možná se s Rachel identifikujete i vy. Tohle je totiž ten věk, kdy se podle Českého statického úřadu (a pozorování okolí) bere nejvíce lidí. Ženy nejčastěji ve 27 letech, muži ve 29. Je to celkem logické. Máte již po škole, nějakou dobu pracujete, užili jste si už trochu dobrodružství, které děláte, když jste nezadaní (ať už se to týká samostatného cestování či randění) a teoreticky byste mohli být připraveni na vážný vztah, svatbu a rodinu. Možná právě proto to i spoustu lidí okolo vás takhle dělá.
Víkendy tak trávíte na svatbách, rozlučkách se svobodou a z pátečních skleniček vína se stalo odpolední kafíčkování v podnicích s dětským koutkem. V takovém prostředí se jen málokdy vyhnete otázkám ohledně toho, jestli jste už našli otce či matku svých budoucích dětí, jestli to stihnete do dvou let, protože to by vaši přátelé chtěli druhé miminko a bylo by super, kdybyste měli ty děti stejně, a že byste si měli pospíšit, protože před tím vším přeci chcete mít svatbu. Zároveň vám budou neustále vyprávět, že seznamovat se v dnešní době přeci nemůže být tak složité, že oni se se svým protějškem potkali v práci a bylo to. Mimo to zmíní také, že se všechny páry někdy hádají a že se nikdy na všem neshodnete, takže prostě někde musíte snížit své nároky. A rozhodně neopomenou, že „toho pravého“ prostě poznáte a že už to jistě brzy přijde, jelikož na to „máte věk“.
Pravdou je, že to vše vyvolává akorát zbytečný nátlak. Podle studie z roku 2017 se cítí mileniálové (lidé narozeni od 80. let do roku 2000) pod tlakem ze strany druhých, aby se vzali, výrazně více než jiné generace.
Ale co když nic z toho nechcete? Co když vás páry, které vás obklopují, svými hádkami akorát odrazují a vy máte za to, že vám takhle je prostě líp, protože je to zkrátka jednodušší. Ale tyhle řeči vás dostávají do depky, že děláte zase něco špatně. Nebo naopak, co když se o to vše ze všech sil snažíte, ale ono to jednoduše nepřichází? Jak se asi cítíte potom?
Teď ale buďme upřímní. Existuje na tohle opravdu optimální věk? Nevyplatí se počkat? Protože člověk sice může mít svatbu a děti v tomto „ideálním“ věkovém rozmezí, ale vzhledem k tomu, že se rozvodovost v Česku podle Českého statického úřadu blíží k 50 % a nejčastěji se lidé rozvádí zhruba po 10 letech, asi ani tak nemá úplně vyhráno. Důvodem rozvodu jsou přitom nejčastěji odlišné povahy a názory. To vše nasvědčuje tomu, že se někteří lidé berou příliš brzy. Předtím než se pořádně znají. A když vystřízliví ze zamilování, tak to nefunguje. Vztahy jsou složité. Ne vždy se partneři na všem shodnou, ale je důležité, aby měli stejné hodnoty a celkově pohled na život.
Mnoho lidí považuje single lidi za chudinky, které si nemohou nikoho najít, jsou nešťastní a sami. Ale studie z letošního roku ukázala, že jsou ve skutečnosti nezadaní mnohdy spokojení se svým životem i s tím, že momentálně nikoho nemají. Ačkoliv jsou sami, tak se necítí nutně osamoceni, jelikož mají své rozsáhlé sociální vazby s přáteli a celkově bohatý život. Pokud vám tedy i nadále bude někdo tvrdit, že bez partnera, či partnerky nemůžete být spokojeni, už víte, čím argumentovat!
Spoustu lidí vnímá svatbu a rodinu jako životní povinnost, kterou si asociují se štěstím. Ale pravdou je, že ani pak nemá člověk nikdy vyhráno. Není osvobozen od běžných strastí. A tak by snaha na šťastný život neměla končit, když ve 30 nemáte manžela či manželku. Spokojený život je něco, na čem se musí pracovat neustále, co je o vašem přístupu a nevzniká to samo.
I přesto, že se sami cítíte komfortně, může být občas velmi složité nátlak okolí zvládnout. Člověka jednoduše někdy dostane, když se každý někam ve svém osobním životě posouvá a on má neustále pocit, že stojí na místě. A k tomu mu to všichni připomínají. Máme pro vás tedy tipy, jak se obrnit, zůstat spokojeni tak, jak jste, a pustit se do vztahu, manželství a dětí až to vy opravdu budete cítit a chtít.
Řekněte si, co je teď vaším životním cílem. Kam směřujete. Klidně si to napište na papír, pomůže-li vám to. Nemusí to být rodina a děti, ale například kariéra, studium, cestování, zlepšení se v nějakém sportu, koníčku. Zkrátka něco, co je pro vás důležité a co teď chcete dělat.
Toto vyhýbání stejně nemůže trvat donekonečna. Propojte tedy tento bod s tím předchozím – mějte jasno v tom, co teď chcete, a to se pokuste vysvětlit i vašim blízkým. Jednoduše buďte upřímní. Pokud vás mají rádi, pochopí to.
Počkat se vyplácí. Výše zmíněné statistiky jsou toho důkazem.
Český statický úřad, psychologytoday.com
