Bavíte se s kamarádkou a vaše dítě za vámi přijde, začne vás tahat za sukni a neustále mumlá, „mami, mami, mami...“ Vy se na něj otočíte a říkáte, „počkej chvíli, teď mluvím s tetou.“ Podíváte se zpět a dál hovoříte. Dítě je potichu dvě vteřiny a pak zase začne, „mamííííí...“. Přerušíte tedy hovor a ono se vás zeptá, „nevíš, kde mám tu červenou bábovku?“
Podobných situací by se dalo zmínit hned několik. Děti jednoduše chtějí vědět, že jste tu pro ně. Takhle se jim najednou zdánlivě vzdálíte – ať už jde o konverzaci s dalšími rodiči, vlídný telefonát či otevření časopisu. Je to pro ně znepokojující. A navíc se jim nechce čekat. Obvykle nevědí, co s tím časem dělat a nudí se. Existují ovšem cesty, jak u nich lze trpělivost rozvinout.
1. Ujistěte se, že se cítí v bezpečí
Když jsou děti netrpělivé, mohou se pouze bát, že se jim vzdalujete. Ujistěte je, že to se neděje a že se jim budete věnovat hned, jakmile domluvíte. Zároveň můžete vyjádřit i jisté pochopení, tedy zmínit, že víte, jak se cítí a že je to nepříjemné. Ale že se nemusí bát, že na ně myslíte.
2. Dodržujte své sliby
Pokud řeknete, že se jim budete věnovat hned, jakmile domluvíte s touto tetou, učiňte tak. Nezačněte hned konverzovat s někým dalším. Děti by vám měly důvěřovat a sliby, co se jim dají, by se měly plnit. To stejné platí i o dalších formách odměn. Například pokud čekáte dlouhou frontu v obchodě a vy jim slíbíte, že když budou hodné, dostanou potom zmrzlinu, měly by ji dostat. V opačném případě se příště ani nebudou snažit.
3. Pomozte jim se strategiemi zvládání čekání
Mnoho dětí nemá rádo čekání a nudu. I když by v tomto stavu měly být tedy pouhých pět minut, bude jim to připadat jednoduše nekonečné a budou odpočítávat vteřiny. Nikdo ale nechce, aby svůj čas takto promrhávaly. Zkuste jim tedy pomoci vyvinout strategie pro zvládání čekání. Tedy společně s nimi vymyslete, co můžete dělat, když čekáte ve frontě v obchodě. Ať už jde o říkání básničky, čtení knížky či stavění lega. Poté se naučí využívat svůj čas na maximum.