Jméno Simon Leviev v posledním týdnu otřáslo nejen českým internetem. Podvodník, který se na Tinderu vydával za dědice diamantového impéria, si pohrával nejen s city, ale také s peněženkami mnoha žen. Výsledkem jeho počínání jsou obrovské dluhy napálených dívek, 15 měsíců vězení a dvouhodinový dokument s názvem Podvodník z Tinderu (The Tinder Swindler).
Možná si říkáte, že seznamovací aplikace jsou pro vás španělskou vesnicí. Možná se zkratkovitě schylujete k myšlence, že si dotyčné ženy „za to můžou samy“. Pravdou ale zůstává, že téma seznamovacích aplikací je v naší společnosti hojně probíráno a pravděpodobně ho řeší alespoň jeden člověk ve vašem blízkém okolí. To mimochodem potvrzuje i výzkum realizovaný spolčeností Nielsen Admosphere, který proběhl metodou online sběru na vzorku pěti set respondentů z internetové populace Českého národního panelu starších 15 let.
O strastech i slastech online seznamování už jsme na stránkách Marianne napsali mnoho. Z vlastní zkušenosti víme, že rande přes Tinder může skončit svatbou, a stejně tak máme v živé paměti i nepovedené schůzky s pochybnými muži. Zdá se, že v tomto ohledu „zapadáme“ do české společnosti, která podle výzkumu Nielsen Admosphere má s online seznamováním hojnou zkušenost. Konkrétně více než tři pětiny Čechů považují online seznamky za běžnou součást dnešních dnů, přičemž téměř polovina dotázaných má s touto formou seznamování též osobní zkušenost.
Říkáte si, že na tomto zjištění není nic převratného? Možná vás ale překvapí, že polovina dotazovaných nevzpomíná na online seznamování dobře a zkušenost hodnotí jako negativní. Podstatně častěji byly z online seznamek zklamané ženy než muži. Tři čtvrtiny dotázaných také souhlasily, že osobní seznámení prostřednictvím seznamovací online platformy může být nebezpečné. A tím se opět vracíme na pomyslný začátek našeho textu, tedy k dokumentu Podvodník z Tinderu.
Strategie Simona Levieva (nebo spíše Shimona Hayuta) byla vlastně nesmírně jednoduchá: V první vlně se vydávat za zbohatlického syna, potvrzovat svou image značkovým oblečením, výlety tryskáčem a velkorysými gesty, získat si důvěru dané ženy, a následně s nabytou důvěrou pracovat ku vlastnímu prospěchu. Ponziho schéma par excellence!
Jenže s jídlem roste chuť i pocit neohroženosti. A tak jednoho dne, po dlouhé spolupráci mezi oběťmi a norskými celostátními novinami, spadla klec. Ve vězení se ale Simon Leviev dlouho neohřál, neboť od izraelského soudu „dostal“ patnáct měsíců. Větším trestem je paradoxně odvysílaný dokument Podvodník z Tinderu, a především zablokování jeho profilu v seznamovacích aplikacích, jako je Tinder, Match.com, Plenty of Fish nebo OkCupid. Pokud se ale podíváme na instagramový profil Simona, zjistíme, že výčitky svědomí tohoto jednatřicetiletého Izraelce rozhodně netrápí. A klidný spánek mu zřejmě nenarušuje ani skutečnost, že své oběti ošidil zhruba o 10 milionů dolarů.
I když to na první pohled není patrné, dokument Podvodník z Tinderu nám dává zajímavý vhled do naší společnosti. Nejde jenom o fakt, že hojně používáme seznamovací aplikace. Mnohem zásadnější je zjištění, že máme tendenci věřit všemu, co vidíme. Spatříme obrázek muže ve značkovém oblečení, a ihned máme dojem, že jde o dobře situovaného jedince. Uvidíme fotografii, na které je daný muž s krvavou stopou na hlavě, a ihned věříme tomu, že byl napaden. Možná je v nás všech zakořeněné, všemi známé – co je psáno (viděno), to je dáno. Jenže život se od dob vynalezení Guntenbergova knihtisku výrazně změnil, a my bychom na to neměli zapomínat. Ani na Tinderu.
